fotogalerie

ARCHITEKTURA SKLENÍKOVÝCH PAVILONŮ

Vystavěno v letech 1995-2000. 

 (Pro zvětšení klepnout na obrázek.)

Po částech zbořit staré jakoby tovární haly - expoziční skleníky sloužící do r. 1995 – a vystavět na témž místě novou architektonickou dominantu jsoucí v souladu s přírodním prostředím, to je pro architekta úkol obtížný. K tomu byl přidán ještě požadavek, aby tyto největší skleníkové expozice v republice byly světelně co nejlepší a aby přitom byly sníženy tepelné ztráty oproti dřívějším skleníkům. Seznam dílčích a detailnějších parametrů, jako jsou výšky a rozlohy skleníků pro různé typy expozic, charakteristiky vnitřních mikroklimat zajišťovaných technikou, vestavěné prvky, jako vodopád, bazény či kmeny pro epifyty, ten si architekt z Botanické zahrady odnášel v podobě celkem silného sešitu.

Zglajchšaltované prostředí s dřívějšími skleníky typu továrních hal. Zglajchšaltované prostředí s dřívějšími skleníky typu továrních hal. Světelně a energeticky výhodná stavba. Světelně a energeticky výhodná stavba. Zasazení objektu ve vilové čtvrti povznáší její vzhled. Zasazení objektu ve vilové čtvrti povznáší její vzhled.

 

Tvůrce skleníkového areálu, renomovaný liberecký architekt Ing. arch. Pavel Vaněček, začal několika načrtnutými variantami různotvarých, k sobě shloučených pavilonů. Předpokládal umístění hlavní nosné konstrukce každého pavilonu dovnitř, a na ni zavěsit plášť z průsvitného polykarbonátu místo skla. Oba tyto nápady směřovaly ke snížení vyzařování tepla během zimy, kdy rozdíl venkovních a vnitřních teplot může v některých extrémních momentech dosahovat až 45 °C.

Konstrukce odolávají drsným zimám. Konstrukce odolávají drsným zimám. Vnitřní nosná konstrukce a plášť z polykarbonátu, zde viditelné uvnitř pavilonu C. Vnitřní nosná konstrukce a plášť z polykarbonátu, zde viditelné uvnitř pavilonu C. Celá Botanická zahrada a její dominanta - skleníky. Celá Botanická zahrada a její dominanta - skleníky.

 

Vzniklé skleníkové pavilony tvoří komplex podobný seskupení buněk v rostlinném pletivu (viz foto). Leckdo by u něj mohl spatřovat i podobnost s drúzou nějakých krystalů. Zkrátka, pan architekt patrně získal inspiraci v přírodě, a asi právě proto obrovské těleso stavby dokonale vrostlo do venkovních botanických expozic a vůbec tam neruší. Naopak, působí esteticky, souladně, a také kladně ovlivňuje mikroklima zahrady.

Buňky rostlinného pletiva (mikrofoto listového parenchymu Setcreasea  purpurea) - podobnost s pavilony. Buňky rostlinného pletiva (mikrofoto listového parenchymu Setcreasea purpurea) - podobnost s pavilony. Podobnost s rostlinným pletivem. Podobnost s rostlinným pletivem. Pohled se střech směrem k Ještědu. Střechy ovšem nelze návštěvníkům zpřístupnit. Pohled se střech směrem k Ještědu. Střechy ovšem nelze návštěvníkům zpřístupnit.
Též seskupení křemenných krystalů je přírodní model pro seskupení pavilonů. Též seskupení křemenných krystalů je přírodní model pro seskupení pavilonů. Jiná inspirace architektova. Jiná inspirace architektova. Pavilony BZ jako by byly předem dané přírodou. Pavilony BZ jako by byly předem dané přírodou.
Čedičové sloupky v alpinu také harmonizují s tvary skleníků. Čedičové sloupky v alpinu také harmonizují s tvary skleníků. Skleníkový komplex s velkým alpinem. Skleníkový komplex s velkým alpinem. Pohled z ulice, zkrášlený architekturou. Pohled z ulice, zkrášlený architekturou.

 

Za popsaný výsledek pan architekt obdržel diplom k nominaci na cenu Stavba roku 2000 a Cenu za architektonický detail FORARCH Praha.

 

 Autorem zde použitých leteckých fotografií je Ing. Jiří Jakeš, Mistr světa v přesném létání. (Ostatní foto M. Studnička.)

Další speciální témata ZDE.

 

 
© J. M. POST