fotogalerie
 

Světoznámý, leč v Liberci zapomenutý rodák.

Úvodem

Liberečané oslavili tři rodáky svého města tím, že nechali pro prostory radnice umělecky ztvárnit jejich busty. Je to Jaroslav Řídký (skladatel), Karel Vacek (skladatel) a Vlasta Burian (herec a komik). K nim ještě přidali spisovatelku Boženu Němcovou, a sice jen proto, že Němcovi v Liberci nějaký čas bydleli. Paradoxem je, že chybí rodák, jenž je světoznámý a jehož jméno je také umístěno mezi okny Národního muzea v Praze, spolu s dalšími pro české území významnými osobnostmi. Je to ovšem Liberečan důležitý pro světovou vědu, kde je jeho jméno dokonce zvěčněno v botanickém jmenosloví, jak bude vysvětleno. Žádný student botaniky na českých ani zahraničních univerzitách nemůže jméno této osobnosti minout, neboť je podstatným způsobem spojeno s botanickým systémem a evolucí rostlin na Zemi. Doufám, že zřejmá absence jakéhokoli povědomí o významu tohoto vědce v naší lokalitě není příznakem stejně přezíravého vztahu Liberce k jeho též vědecky založené Botanické zahradě. Z této obavy vychází následující připomenutí.  

 

Kdo byl August Josef Corda (1809-1849)

Ve slovníkových heslech zpravidla stojí: Corda [korda] August Josef, český přírodopisec, botanik a paleontolog, narodil se 22. října 1809 v Liberci.

Jeho osud byl nešťastný již od dětství, kdy ztratil oba rodiče a musel se nuzně protloukat životem. Není divu, že se mu bez zázemí nepodařilo, přes výrazný talent, dokončit započatá vysokoškolská studia. Nicméně, pomohl mu hrabě Kašpar Šternberg, považovaný za jednoho ze zakladatelů paleobotaniky a zakladatel Národního muzea. Corda se stal na léta 1823 až 1848 kustodem zoologických a botanických sbírek Českého musea, s platem 400 zlatých ročně! Hlavním oborem Cordovy vědecké činnosti se stala botanika nižších rostlin čili kryptogamologie, a také věda o vymřelých rostlinách čili paleobotanika. Nejznámější jsou jeho precizně ilustrované studie o mikroskopických houbách, ale zanechal také rukopis např. o játrovkách. Dokladový preparovaný materiál, podle něhož Corda popsal velký počet nových druhů hub, je jedním z nejcennějších fondů mykologického oddělení Národního muzea. Vyzván berlínskou Akademií věnoval se také anatomii cykasů. Zabýval se prvohorními a druhohorními zkamenělinami rostlin.

Posledním jeho badatelským počinem byla cesta za přírodovědeckými sběry do Texasu, kam byl na popud knížete Franze von Colloredo-Mansfeld (pro Cordu za těžkých časů po smrti hraběte Šternberga) vyslán pro obohacení sbírek Národního muzea. Z jeho dopisu je zřejmé, že se měl navrátit brémskou lodí Victoria odplouvající z New Orleansu 28. srpna 1849. Loď však nikdy nedoplula a zůstalo zcela neznámo, kde a kdy se potopila. Blíže viz Weitenweber W. R., 1852: Denkschrift über August Joseph Corda’s Leben und literärisches Wirken.– Abhandlungen der Königlichen Böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften (Historische Abhandlungen) 7: 59-94.

 

Cordaites – stromy se jménem po Cordovi.

Cordaites Cordaites Vysoké mohutné stromy rodu Cordaites (kordaity) dosáhly rozvoje během karbonu, ale na konci permu, zřejmě v důsledku globálního poklesu vlhkosti klimatu, náhle jako slepá vývojová větev zcela vyhynuly. Rostly tedy přibližně před 250 000 000 až 180 000 000 let. Tuhé kopinaté až řemenovité listy měly podle druhu různě velké, někdy až metr dlouhé. Tyto po velmi dlouhou dobu úspěšné stromy, patřící mezi rostliny nahosemenné (tj. nekvetoucí), byly tak hojné, že se podílely na vzniku černého uhlí. Byly nejmohutnějšími stromy v tehdejší vegetaci. Se současnými jehličnany neměly evolučně nic společného, ač se například damaroním (Agathis) poněkud podobaly.

Rakouský botanik Franz Unger tyto nejstarší jehličnany roku 1850 pojmenoval jako rod Cordaites právě po českém botanikovi Augustu Karlovi Cordovi. Zkamenělé pozůstatky kordaitů se nalézají také v Čechách a několik skvělých ukázek je vystaveno před pavilonem "Pravěk" v naší Botanické zahradě. Jsou to průřezy prokřemenělými kmeny a větvemi, na nichž je dobře vidět anatomie. Vystaven je také otisk listu.

 

P.S.

Jedním z pozoruhodných vědeckých činů A. J. Cordy bylo, že mezi nezkatalogizovanými předměty ve sbírkách Národního muzea správně rozeznal horní polovinu zobáku dronteho mauricijského (Raphus cucullatus), známějšího jako "blboun nejapný" či "dodo".* Corda, i přes celosvětovou vědeckou důležitost, zřejmě se svou schopností rozeznat blbouna i jen podle zobáku mohl být sotva v Liberci oslavován a připomenut bustou. Ale na stránkách Botanické zahrady se, vzhledem k našemu oboru, sluší zmínit jej. (MS, r. 2013 - viz historie BZ)

  

* Tento unikát, pozůstatek lidmi úplně vyhubeného velkého nelétavého ptáka, zřejmě pochází z jedince, kterého na svém dvoře choval počátkem 17. století císař Rudolf II. (více viz Mlíkovský 2011, Čas Nár. Muz., ser. natur, 180: 123-126).

 

 
© J. M. POST