fotogalerie
 

DEPRESIVNÍ ZAHRÁDKA, jež vstoupila do literatury.

Zastav kročeje své, kdo s trudnou myslí přicházíš! Zde drobná zahradní architektura doladí melancholickou náladu až k depresi, obecně známé jako tzv. depka. Tvůrci použili jednoduchého designu z mrzáckých smrčků, s nimiž už to lepší nebude a žádní krasavci se z nich nevyvinou. Jsou to roubovanci unikátního mutanta nalezeného kdesi v okolí Kozojed hajným Smetanou, který si vzal informaci o přesném místě nálezu s sebou do hrobu. Rouby této zrůdné růstové formy s chaotickým ovětvením hajný kdysi donesl do Výzkumné stanice Truba u Kostelce nad Černými lesy, patřící České zemědělské univerzitě v Praze; odtud pochází tento jedinečný dar, tak ideální pro tuto „Depresívní zahrádku“. Lavici z hořického pískovce vytvořil liberecký rodák akademický sochař MgA. Jan Novotný. Každý do ní může přikovanými nástroji vyrýt libovolné sdělení a popustit tak ventil svému vnitř-nímu tlaku. Za případné zde vzniklé úrazy, například zlomeniny nártu v důsledku kopnutí do lavice, ovšem Botanická zahrada nepřebírá zodpovědnost. Zaručujeme však, že již po krátkém spočinutí na lavici je člověku hůře než předtím. (Text z naučné tabulky.)

   

Příběh ošklivých smrků.

Řízením osudu octl se budoucí autor návrhu Depresivní zahrádky v Kostelci nad Černými lesy, na jednom z pracovišť Lesnické a dřevařské fakulty České zemědělské univerzity. Tam spatřil celkem opomíjenou skupinu asi 1,5 m vysokých smrčků jaksi mrzáckého vzhledu. Bylo jasné, že jde o prazvláštní mutanty. Ptal se na jméno takové odrůdy a zvěděl: Smrčky, s nimiž už to lepší nebude a žádní krasavci se z nich nevyvinou, jsou roubovanci získaní od jediného podivného smrku nalezeného kdesi v okolí Kozojed hajným Smetanou. Rouby této zrůdné růstové formy s chaotickým větvením tento hajný prozíravě donesl do Výzkumné stanice Truba, patřící České zemědělské univerzitě. Aniž byl načrtnut ideový záměr Depresivní zahrádky, její budoucí autor, zaujat šeredným vzezřením skupiny nestejných jedinců popsaného smrku, hned si je rezervoval pro nákup. Jakmile se ovšem proslechlo, že dosud ignorované smrky bude kupovat Botanická zahrada, našli se jiní zájemci a nedoceněné zboží začalo kousek po kousku mizet! Dobrý duch stanice Truba i arboreta ČZU, Ing. Václav Bažant, Ph.D., raději pozůstalé exempláře naložil do dodávkového auta, dovezl je do Liberce a laskavě je věnoval Botanické zahradě.

  

Proč do Depresivní zahrádky nebyla zřízena cesta.

Když se všeobecně začínalo tušit, že umisťování veřejných peněz pod heslem "Liberec – město sportu" se bude vyvíjet v duchu Murphyho zákonů (tj. katastrofálně), autor (jenž nechce být jmenován) právě přemýšlel nad předěláním jednoho dosti nejapně a bezvýrazně vypadajícího sektoru Botanické zahrady. Bez nároku na nějakou zvláštní pozornost návštěvníků připadl na ideu rozehrát na této nevelké ploše zahradně-architektonickou etudu v tragikomickém stylu, a sice pomocí k tomu vlastně nepoužitelných, ba absurdních prostředků: přirozeného kamene a dřevin.

Stranou ležící plácek v takové úpravě logicky ukončí a pohledově uzavře monumentální dvojitou alej pyramidálních dubů s lavičkami, ale sám o sobě se nebude těšit zvláštnímu zájmu. Cesta zmíněnou alejí tedy končí příčným obrubníkem a až za ním je Depresivní zahrádka. Je pro jistotu vybavená normalizovanou technicky standardní cedulí, vysvětlující poněkud tento počin.

Tabule - součást informačního systému. Tabule - součást informačního systému. Odpočinkové lavice, vzadu lavice odpočinku posledního. Odpočinkové lavice, vzadu lavice odpočinku posledního. V obklopení mrzáckými smrčky. V obklopení mrzáckými smrčky. Vydusaná stezka. Vydusaná stezka.

Užitná hodnota zahradní architektury se však patrně vlivem dalšího vývoje událostí v Liberci, a nakonec i jeho širším okolí od Aše po Bílé Karpaty, zřejmě zvýšila měrou netušenou! K lavici v Depresivní zahrádce byla brzy v trávníku vydusána stezka tak tvrdá, že tam skutečně 100 let tráva neporoste. Pěšinka má nyní vzhled, jako by vedla k polní latríně ve vojenském výcvikovém prostoru za minulého režimu. (Autor to může tvrdit na základě autopsie.)

 

Příběh a vlastní život lavice.

Zatímco skupina smrčků musela být vzhledem k jejich fyziologickému stavu co nejdříve vysazena do volné půdy na řešené místo, nápad udělat ústředním objektem nějakou kamennou lavičku, studenou a nepohodlnou, teprve uzrával. Byl angažován již osvědčený tvůrce, přístupný excentrickým a komplikovaným zadáním. (Později byl dvakrát nominován na cenu Český lev za výtvarné práce pro film.) Jeho jméno je i v knize "Současná umělecká díla v krajině", vydané r. 2014 v nakladatelství Academia, zmiňující i jeho dílo pro Depresivní zahrádku, takže je nebudeme tajit: MgA. Jan Novotný.

Pozice v parku. Pozice v parku. Sochařův pracovní materiál. Sochařův pracovní materiál. Nově instalováno. Nově instalováno.

Sochař zvolil hořický pískovec a přepokládal, že poměrně měkký materiál bude uživatele lavice vybízet k vyrývání všelijakých názorů a vzkazů. Vybavil dílo nejen sveřepými příznaky, jako je vysloužilý revolver, řetězy a zubatý kotouč do pily, ale i nástroji k rytí.

Kniha z r. 2014. Kniha z r. 2014. Dílo vstoupilo do literatury. Dílo vstoupilo do literatury. No comment. No comment. No comment. No comment.

 

Pisatel tohoto pojednání sám jednou ve stavu zoufalství vyryl nelichotivou poznámku na adresu místních potentátů, ale ta brzy zanikla pod jinými, čerstvějšími nápisy. Potvrdila se tak starověká moudrost: "Všeho do času, i toho, co vzpomíná, i toho, na co se vzpomíná." (Marcus Aurelius Antonius, Ta eis heauton.)

Kartuš. Kartuš. Názor návštěvníka. Názor návštěvníka. Tak zanikla poznámka na adresu potentátů. Tak zanikla poznámka na adresu potentátů.

Lavice musela již vstřebat příliš mnoho lidských vrypů, šrámů, povzdechů i výkřiků. Nechť nikoho ani nenapadne vyzývat ji, jako v tom evergreenu, "kéž, lavičko, kéž bys promluvila"! 

 

První jedinec s depresí v Zahrádce.

Nalezl se tam překvapivě záhy, neboť jím byl již dopravce a jeřábník najatý na umístění lavice do Depresivní zahrádky. Složitý a těsný průjezd na určené místo nebyly maličkostí. Změť pokynů tvůrce k jednotlivým součástím díla, ale i autora zahradně-architektonického celku, postupně nápadně změnila zmíněnému jedinci výraz ve tváři. Pochopitelně zračil depresi. Kouzlo toho místa tedy bylo prokázáno již v průběhu instalace.

Jeřábník (v zeleném) dostávající instrukce. Jeřábník (v zeleném) dostávající instrukce. Jeřábník ztrácející optimismus. Jeřábník ztrácející optimismus. Autor díla MgA. Jan Novotný. Autor díla MgA. Jan Novotný.

 

Vernisáž za špatného počasí.

Počasí se zřejmě přizpůsobilo dané události, totiž otevírání Depresivní zahrádky dne 18. 6. 2010. Narychlo musel být sehnán stanový nepromokavý přístřešek, aby déšť ještě více nezředil slabou vězeňskou polévku, určenou přítomným. (Některým se ale stejně eklovala konzumace z ešusu, ale když to bylo zadarmo, stála se stejně fronta na žvanec.) Tematická potravní nabídka, která byla určena ke zmírnění celkového dojmu daného slavnostními proslovy, obsahovala také velkou zásobu "utopenců". Po kyselém byly připraveny ještě rakvičky, pro tento případ zvláště upravené šlehačkou šedé barvy.

Podávání vězeňské polívky. Podávání vězeňské polívky. Fronta na utopence aj. Fronta na utopence aj. Slavnostní rakvičky. Slavnostní rakvičky. Perfektní organizace. Perfektní organizace.

  

 

 
© J. M. POST