Botanická zahrada
Liberec
fotogalerie
  

NOVINKY:

11. prosince: 

Vitríny s orchidejemi se opravují, ale ……

Dvě ze 4 vitrín k vystavování kvetoucích rostlin ze sbírek se sice po 18 letech provozu opravují, ale dvě jsou již opravené. Ty byly dnes naplněny vynikajícími výpěstky ve velkém počtu. Neodolal jsem a musel jsem vyfotografovat dva z mnoha střevíčníkovců. Paphiopedilum wardii je velice málo pěstovaný druh z jihovýchodní Číny a Barmy. Detaily ve zdobení květu jako by zkombinoval tvůrce s přebujelou fantazií. Bílý střevíčníkovec s velice jemným růžovým přizdobením (aby nebyl fádní) se jmenuje ´Rosy Dawn´. Je to multihybrid, který byl prověřen časem. I dnes by získával medaile na výstavách, kdyby jej ovšem někdo vystavoval.

Paphiopedilum wardii Paphiopedilum wardii Paphiopedilum ´Rosy Dawn´ Paphiopedilum ´Rosy Dawn´

 

 

Epigeneium cacuminis poprvé.

Vietnamské orchideje jsou vesměs vzácné a patří k nim i uvedený druh, který u nás kvete (a je vystaven) prvně. Je to epifyt z horských džunglí, ve výškách 800 až 2500 m n. m. Komu připadají orchideje nabízené v obchodech jako přešlechtěné a jaksi bez šarmu, zde uvidí pravou divokost, která nestojí o to, aby se líbila člověku. Záleží na vkusu.

Epigeneium cacuminis Epigeneium cacuminis Epigeneium cacuminis Epigeneium cacuminis

 

 

Jak jsem neviděl kvést Zygopetalum intermedium. (Fejeton)

V jedné z vitrín je nyní velká skupina silně vonících velkokvětých orchidejí uvedeného jména. Připomnělo mi to epizodu starou 18 let. Tehdy jsem se v malé skupince cestovatelů doplahočil do hor zvaných Serra dos Orgaos v Brazílii, až nad hranici tropických deštných lesů. Tam ve výšce asi 2000 m n. m. je již příliš chladná půda na to, aby v ní mohly růst tropické stromy. Les tam končí asi 2 m vysokými ředinatými křovinami, kde jsem skoro nic nepoznal, jen jakousi dřevnatou fuchsii. Pod keři byly ale zajímavé byliny, jimi poněkud utlačované a stíněné. O kus dále jsme přišli na planinu, která byla celá černá po přirozeném požáru křovin. Po několika letech se v takových místech nahromadí staré odumřelé větve, listí a vůbec stařina. Jakkoli tam skoro denně prší a pořád tam je mlha, občas udeří blesk a porost vzplane. Z terénu tu a tam vystupovaly žulové balvany. Na nich často "seděly" trsy oválných pahlíz, zelených, avšak s upálenými listy. Protože jsem ze skleníků naší Botanické zahrady velmi dobře znal Zygopetalum intermedium, hned jsem věděl, na jakou že se to orchidej dívám. Pochopitelně, nikde nekvetla. Nicméně, terénní poznatky z biotopu byly velice cenné. Závislost orchideje na cyklické likvidaci konkurujících keřů a její vzdornost vůči požárům byla zřejmá. Nemusím jistě podotýkat, že na žulovém podkladu orchidej mnoho živin svými kořeny nenalézá. Když ale terén pokryje popel, a potom začne pršet, ke kořenům se dostává minerálně obohacený roztok, vlastně hnojivo. Mohutné kořeny mají tlustou savou vrstvu (velamen) a ihned tento živný roztok absorbují. Trs se pěkně "nakrmí". Zásoba živin se uloží právě v pahlízách. Po čase naspodu pahlíz vyraší nové výhony a příští cestovatelé budou žasnout nad záplavou květů. Já to ale neviděl, zato jsem se poučil o životě tohoto zvláštního druhu, který skoro nikdo neumí dobře pěstovat!

Zygopetalum intermedium Zygopetalum intermedium Zygopetalum intermedium Zygopetalum intermedium

 

 

 

    Zpět na Novinky

 
© J. M. POST