fotogalerie
 

NOVINKY:

18. prosince: 

Nejžahavější rostlina světa plodí (viz pavilon C).

V naučném systému k expozicím se o této rostlině píše doslova:

……"Nad to způsobily prý vichřice v posledních několika letech velmi rozsáhlé vývraty na různých stranách hory Bartle Frere, že strašlivá stromovitá kopřiva, jíž nedařilo se ve stínu velikánů, velmi silně se rozmohla a nepřístupnost těchto dnes naprosto bezlidných končin ještě zvýšila." Tak to napsal ve svém cestopise z roku 1926 diplomat a spisovatel J. V. Daneš o kterémsi z 5 australských druhů kopřivovitých rostlin rodu Dendrocnide. Vystavená Dendrocnide moroides (syn. Laportea moroides) má největší a nejžahavější listy z celého rodu, ač zdaleka nedosahuje až 35 m výšky jako D. excelsa. Její žahavé žlázy obsahují roztok jedovatých látek histaminu a acetylcholinu, a ještě dalších dráždivých substancí. Člověku způsobuje žahnutí na 4 týdny bolest, otok a svědění. Rostlina při poškození vystřikuje i dráždivý aerosol. Australským průkopníkům a dobrodruhům bylo známo, že zabloudil-li do spleti žahavého buše kůň, bolestí šílené zvíře bylo nutno zastřelit.

Kopřivák morušovitý (Dendrocnide moroides) Kopřivák morušovitý (Dendrocnide moroides) List moc žahavě nevypadá... List moc žahavě nevypadá... ... pod mikroskopem už je to horší. ... pod mikroskopem už je to horší.

  

Před pikolou, za pikolou.

Tím "před pikolou" nechť se rozumí to, co je vystaveno. Tím "za pikolou" je pak to, co se pěstuje v nepřístupných sklenících a z určitých důvodů se momentálně nevystavuje.

Hvězdník Hippeastrum vittatum je právě vystaven v pavilonu I. Cena této rostliny tkví v tom, že jde o import přímo z Brazílie (jed to tedy zaručeně nešlechtěná rostlina).

Co bych Vám vyprávěl, co je dnes "za pikolou", když mohu okopírovat úryvek z toho, co jsem kdysi dříve napsal v knize exotických přírodovědeckých příběhů: 

Jistě znáte, anebo doma pěstujete hvězdík, i když mu možná říkáte vžitějším latinským jménem Hippeastrum. Ty velké, na jaře za oknem kvetoucí červené, růžové, anebo i bílé zvonce na dlouhém stvolu vyrašeném z ještě skoro bezlisté velké cibule. Širší okolí Rio de Janeira je součástí vývojového centra tohoto rodu. Rodičovské druhy pokřížené za vzniku těchto pěstovaných hybridů tam rostou v územích s výraznou suchou klimatickou periodou, a proto prodělávají přes zimu vegetační klid. Ve vlhkém pralese, kde roste popsaná mokřadní bublinatka, jsem žádný hvězdník opravdu nečekal. Jaroslav na mne volal, že objevil jeden na stromě. Hvězdníky jako epifyty nerostou. Pomyslel jsem si, že mladík se asi pomátnul, a s velkou nedůvěrou jsem se odebral za hlasem. Na kmeni, spolu s orchidejemi, jakousi nekvetoucí bromeliovitou rostlinou rodu Vriesea a vzácnou epifytickou begonií, tkvěla pevně uchycená cibule se třemi řemenovitými listy, nepochybně opravdu patřící hvězdníku. K životu nepotřeboval vůbec žádnou zeminu, žádný korunový humus v úžlabí větví. Dokázal růst jako obligátní epifyty na holé borce. Pomyslel jsem si, že jsem asi už z veškeré námahy vynaložené k dosažení tohoto místa v mrákotách. Hvězdník vzešlý z fantasmagorie! Čilý Jaroslav někde v pralese vypátral prasklý semeník s posledními semeny, plochými, s lemem umožňujícím plachtění ve vzdušných proudech. Většina semen byla již rozptýlena a zajistila novou generaci, a tak těch několik zbylých mohlo s námi zaletět až do Evropy, za účelem botanického určení druhu. Byl jsem na to zvědav 5 let, než se podařilo vypěstovat dospělý, kvetoucí exemplář. Jednoho dne za mnou přišel Jaroslav se zprávou: "To Hippeastrum kvete. Zeleně!" Pomyslel jsem si opět, že mladík se asi pomátnul. Takové velkokvěté rostliny obyčejně zeleně nekvetou, to by se nemusely po desítky milionů let vyvíjet z obyčejných zelených listů barevné květní plátky k lákání opylovačů - hmyzu nebo kolibříků. To spíš nějaké drobnokvěté, s květy redukovanými kvůli zvláštní biologii opylování. S velkou nedůvěrou jsem se odebral do skleníku. Měl pravdu. Tam kvetlo divoké, neskutečně krásné, smaragdově zelené Hippeastrum calyptratum.

Dodávám, že letos nám kvete již druhý exemplář a brzy pokvete ještě třetí. Jde o osobní úspěch naší kolegyně Pavly Pytlounové. Tento převzácný druh nevystavujeme z toho důvodu, že se snažíme o sprašování květů v optimálních podmínkách. Kdyby se podařilo vypěstovat semena a nabídnout je jiným botanickým zahradám, naše zahrada by "zazářila".

Hippeastrum vittatum Hippeastrum vittatum Hippeastrum calyptratum Hippeastrum calyptratum

 

 

  Zpět na Novinky

 
© J. M. POST