Botanická zahrada
Liberec
fotogalerie
 

NOVINKY:

28. prosince: 

Aranžmá proti přírodě; a proč ne? (Fejeton)

Pepřince (Peperomia) se občas objevují v prodejnách květin. Nekvetou sice nijak krásně, vlastně mají droboučké nebarevné kvítky v paličkovitých květenstvích (viz foto 5), ale pěstují se pro zajímavé a často krásné listy. Je jich mnoho druhů i vyšlechtěných odrůd. Nikde v přírodě netvoří rostlinné společenstvo, kde by převládaly. Některé jsou sukulenty, jiné epifyty, další pak pocházejí z podrostu pralesů.

Tím vzniká problém, jak vymyslet a zaranžovat expozici v botanické zahradě, kde by byla představena celá plejáda pepřinců. Obecně se snažíme naznačovat přirozené prostředí rostlin, tedy napodobovat přírodu. Nikoli však v expozici pepřinců v pavilonu A (horní patro skleníků)! Idea popisovaného aranžmá zní poněkud divoce: Což udělat úplnou fantazii, prostě zkombinovat rostliny se zajímavou barvou a strukturou listů s kameny také zvláštně zbarvenými i strukturovanými?

A tak místo rostlin v květnících, vyrovnaných do řad jako na obyčejné výstavě, naleznete pepřince v mnoha odstínech zelené na terasách vytvořených pomocí kamenů zvaných "železňáky". Přesně řečeno, jde o hnědel (limonit), který se vysrážel z prolínajícího roztoku hydroxidu železitého v pískovcových vrstvách. Tím vznikly velmi zpevněné vložky, které po rozvětrání pískovcových skal zůstaly jako balvany pohřbené v písku. My jsme je nalézali na Českolipsku. V našich expozicích je porůznu uplatněno 17 druhů hornin či minerálů. Jsou často význačným estetickým prvkem. Není divu, že leckteří návštěvníci se o tyto kameny a jejich původ zajímají. Souborně jsou proto jejich vzorky vystaveny hned vedle zmíněného pavilonu A, ve speciální vitríně.

Myslete si o tom fantazírování, kdy jsou jihoamerické pepřince kladeny do souladu s českým kamením pohřbeným pod pískem a "vyhmátnutým" v této skrýši právě pro daný estetický účel, co chcete! Často jsem o takových případech tak trochu bláznivých nápadů přemýšlel. Pokaždé jsem připadl na myšlenku, že jakákoli botanická zahrada poplatná konvencím a osvědčeným řešením vlastně nemá čím návštěvníky zaujmout. Lze s tím vystačit; ale jsou i tací, kteří mají rádi džez, trochu překvapení, odlehčený důvtip a rádi vidí něco, co tu ještě nebylo. Toť vše, co mělo být napsáno.

Peperomia argyreia Peperomia argyreia Peperomia caperata Peperomia caperata Peperomia columella Peperomia columella
Peperomia graveolens Peperomia graveolens Peperomia hoffmannii Peperomia hoffmannii Peperomia quadrangularis Peperomia quadrangularis
Peperomia marmorata Peperomia marmorata P. obtusifolia cv. Jelly a kámen železňák. P. obtusifolia cv. Jelly a kámen železňák. Vzorky hornin užitých v expozicích. Vzorky hornin užitých v expozicích.

 

 

Už jsou nová aranžmá orchidejí.

Jestli jste byli o Štědrém dnu  v Botanické zahradě a obdivovali orchideje, můžete již přijít znovu. Jsou tam, ve vitrínách, zase nové! Nelze neobdivovat vzácné Paphiopedilum stonei z Bornea. Málo se vidí i P. boxallii, a také pěkné trsy himálajského druhu P. insigne.

Paphiopedilum stonei Paphiopedilum stonei Paphiopedilum stonei Paphiopedilum stonei Paphiopedilum boxallii Paphiopedilum boxallii Paphiopedilum insigne Paphiopedilum insigne

 

  

Pryšec blýskavý (Euphorbia fulgens) - rostlina k neuvěření.

Rostliny v pavilonu velkých kaktusů (pavilon F) většinou nyní nekvetou, protože mají dobu vegetačního klidu. A tak tam vyniká a oranžově září keřovitý pryšec z Mexika. Co je na něm k neuvěření? Pohlédněte na první fotografii a neuvěříte, že ty oranžové pomněnkovité kvítky nejsou kvítky. Tedy ony tam jsou, ale jsou to ty maličké zelenavé středy. Zdánlivé květní plátky jsou listeny. Možná je to jedno, zdánlivý, anebo skutečný květ, ale nám, botanikům, na tom záleží!

 

 

Květ ze "Ztraceného světa".

V pavilonu masožravých rostlin je chlazená vitrína a v ní právě vykvetla velice vzácná Heliamphora exappendiculata. Květ je velký 9,5 cm a není jediný. Je tam více druhů uvedeného rodu, s kornoutovitými láčkami na lapání hmyzu. Tyto rostliny se vyskytují pouze ve Venezuele, na tzv. stolových horách v Guyanské vysočině. Jsou tedy tropické, ale přitom, paradoxně, potřebují chlad a za tropických teplot strádají a mohly by uhynout. Také potřebují vlhkost vzduchu "jako v prádelně" a v zimě se jim musí prodloužit den na 12 hodin. Jednu ze stolových hor, tu nejvyšší, Roraimu, popisuje román a film "The Lost World" čili "Ztracený svět".  

Heliamphora exappendiculata Heliamphora exappendiculata Heliamphora exappendiculata Heliamphora exappendiculata Heliamphora heterodoxa Heliamphora heterodoxa

 

 Zpět na Novinky

 
© J. M. POST