OLEANDR OBECNÝ; ... a zapomenutý
Letní přehlídka oleandrů.
|
Je doloženo, že již na počátku našeho letopočtu byl oleandr obecný (Nerium oleander) pěstován jako okrasná rostlina. Je také považován za nejspíše vůbec první okrasnou rostlinu pěstovanou v květnících; přes 1500 let ovšem jen v barvě růžové a nevonící. Až v 16. století byl na Krétě vybrán bělokvětý mutant. Vonné odrůdy jsou v Evropě známy až od konce 17. století. Roku 1854 se v literatuře uvádí první žlutá odrůda ´Luteum Plenum´, vzniklá zřejmě někdy počátkem 19. století. Další dvě žluté odrůdy byly přihlášeny teprve r. 1973 a dodnes jsou velmi vzácné. Ve střední Evropě je nutné oleandry ukládat na zimu do světlého sklepa, studeného skleníku nebo zimní zahrady (snáší krátkodobé mrazy do - 7 °C). Dříve oleandry byly vidět na balkonech, schodištích a na terasách. V panelových sídlištích se stalo problémem právě přezimování a na oleandry se skoro zapomnělo. Botanická zahrada představuje vždy přes léto venku řadu vybraných odrůd, získaných ve Španělsku (Costa Brava, Kanárské ostrovy), Itálii, Řecku (ostrov Kos) a z pozůstalosti po českých pěstitelích. |
■ Původ, počet druhů olenadrů, rozšíření
| Areál, kde oleandry rostou, sahá od Středozemí přes severní Indii a Barmu až po Čínu. Podle Linného byl rod oleandr považován za monotypický, čili s jediným druhem. V naznačeném širokém areálu, kde ovšem mnohde byly oleandry vysázeny, se projevuje značná variabilita. Botanici proto rozlišovali 6-8 druhů, ale na základě "slabých" znaků, takže v současnosti se vracíme k názoru Linnéovu. Z hlediska genetického je ovšem pozoruhodný dodnes někdy uznávaný druh Nerium indicum, oproti středozemním oleandrům poněkud gracilní, s nápadněji hranatými větvičkami. Křížení s N. indicum z Cejlonu vneslo do genomu původně nevonných mediteránních odrůd geny pro žlutou barvu, pro plnokvětost a pro vůni. |
Nerium oleander ´Luteum Plenum´ (vonná dorůda).
|
■ Přirozený biotop
Latinské jméno Nerium má řecký základ; neros = mokřina. Divoké oleandry totiž rostly u řek a říček, v jejich záplavových územích, asi jako naše vrby. Že se vizáž a životní forma (keř s pružnými ale lámavými větvemi, se značnou schopností ulomených větví zakořenit) u oleandru a některých vrb nápadně podobá, tedy není náhodou. Pro pěstování z toho vyplývá, že u oleandrů se nemá šetřit vodou a má se jim dopřát hnojení, nahrazující živinami bohaté náplavy bahna.
´Alsace´
|
´Emile Sahut´ (nejtmavší z oleandrů)
|
´Géant des Batailes´ (vonná odrůda)
|
´Italia´
|
´Mont Blanc´ (vonná odrůda)
|
´Souvenir des Iles Canaries´
|
´Magaly´
|
´Soeur Agnés´
|
´ Ville de Carpentras ´ (nevoní)
|