fotogalerie
 

"ORIENTÁLNÍ ZAHRADA"

Nachází se v atriu, obklopena skleníky. 

 (Pro zvětšení klepnout na obrázek.)

Zahrady Orientu, především proslulé japonské, byly určeny jako poetická místa pro rozjímání. Je to zahradní umění spjaté se starobylými kulturami, náboženstvím, filosofiemi a symbolikou, jež jsou nám v Evropě sotva srozumitelné. Nepřekrášlené kompozice odstrojené od květnatosti, nevzrušivé prostředí bez křiklavých prvků a naznačené miniaturizované krajiny probouzejí fantazii a odvádějí mysl kamsi do poklidných sfér. Originální japonské nebo čínské zahrady se ovšem velmi různí svým slohem podle místa a údobí, kdy byly založeny. Vznikaly před staletími a vznikají dodnes. Naše "Orientální zahrada" není imitací některé konkrétní předlohy, jen je v ní, s pochopitelnou licencí plynoucí z chybějící zmíněné tradice, použito příslušných výtvarných prostředků. Byla projektována hlavně s ohledem na dimenze a charakter daného prostoru. (Autory zahradní architektury jsou Zdeněk Eichler a Miloslav Studnička). 

Aspekt s japonským javorem, jinany a bambusy. Aspekt s japonským javorem, jinany a bambusy. Kamenný potok z uměle omletého fylitu. Kamenný potok z uměle omletého fylitu. Nikoli květnaté aranžmá. Nikoli květnaté aranžmá.

 

Vyhlídka na okraji zahrady je otevřena v době vegetační sezóny. Stezka vedoucí zahradou bývá ovšem přístupna zcela výjimečně, jen při zvláštních příležitostech.

Cesta do dáli. Cesta do dáli. Aspekt s kamenným  znamením. Aspekt s kamenným znamením. Na sluňáky jako by stále svítilo sluníčko. Na sluňáky jako by stále svítilo sluníčko.
Zimní exotika. Zimní exotika. Přírodní dílko. Přírodní dílko. Krása jinanu. Krása jinanu.

 

Velmi tvrdé balvany z křemence, známé i pod pomístním označením "sluňáky" vznikly metamorfózou v křemenem nejbohatších vrstvách uvnitř opukových turonských souvrství České křídové pánve. Barvou a roztodivným utvářením a tím, že nejsou příliš známé a jsou málo vídané, byly ideální pro zamýšlený zahradní design. Mají velkou specifickou váhu, a proto dominanty Orientální zahrady měly každá hmotnost několika tun. Do atria se přitom transportovaly jeřábem přes střechu plynové kotelny, vytápějící celý areál Botanické zahrady.  Každý balvan byl poután v předem stanoveném pořadí podle plánu a v žádoucí pozici vzhledem k očekávané pohledové straně. Po spuštění na místo se zpravidla ještě několikrát zvedal, posunoval o pár centimetrů, anebo mírně natáčel. Jeřábník na břemeno nemohl vidět a byl proto instruován mobilním telefonem. Orientální zahrada byla slavnostně otevřena 1. července r. 2002 a umělecky při tom vystoupila japonská pěvkyně, a také hráč na u nás zcela neznámý japonský hudební nástroj.    

Nakládka křemenců čili sluňáků. Nakládka křemenců čili sluňáků. Křemencový balvan při umisťování. Křemencový balvan při umisťování.

 

<< zpět na úvodní stránku                      přehled dalších satelitních stránek >>

 

 

 
© J. M. POST