PALMY

V létě lze posedět venku pod vysokými palmami Trachycarpus fortunei, ve skleníkových expozicích jsou četné další druhy. Některé jsou ovšem zvláště pozoruhodné ....

 

 

 

 

 

 

Calamus ciliaris

Calamus ciliaris, uchycovací šlahoun.

Calamus ciliaris (rotan brvitý) - v pavilonu G

 Rod Calamus má 370 druhů a z nich je nejznámější indický druh C. rotang (rotan rákosovitý), liánovitá palma s nejdelšími známými stonky v říši rostlinné; při tloušťce 2 cm dosahují délky 150 m. Z této palmy a několika podobných druhů se vyrábí rotanový nábytek. V Botanické zahradě máme nejkrásnější druh C. ciliaris, jenž je mnohem gracilnějšího vzrůstu.  Pochází z Malajska. Šplhá po okolní vegetaci, kde se uchycuje díky háčkovitým trnům na stoncích, řapících i speciálních uchycovacích šlahounech (jež vznikly z některých listů redukcí čepele).

 

 

Plectrocomia himalayana

Hřebínkovité otrnění šplhavé lodyhy.

Plectrocomia himalayana - v pavilonu G

Jde rovněž o šplhavou, popínavou palmu, podobnou rodům Calamus nebo Daemorops. Její pružné stonky jsou v přírodě dlouhé až 27 m a na okolní vegetaci jsou zaklesnuty pomocí hřebínků z tuhých trnů. Tato palma se vyskytuje pouze v severovýchodní Indii, v Bengálsku, v předhůří Himálaje 2300-2600 m n. m. Někdy tam musí krátkodobě vydržet slabý mráz i sníh. Tato "mrazuvzdorná" palma však snese nanejvýše - 6,5 °C a optimum má jako všechny jiné palmy v podmínkách bezmrazých. (Nejsevernější přirozený výskyt palem: Chamaerops humilis v jižním Španělsku, nejjižnější přirozený výskyt: Rhopalostylis sapida na Severním ostrově Nového Zélandu.)

 

 

Desmoncus polyacanthos

Detail vybíhajícího listového jařma.

Desmoncus polyacanthos (houžev mnohotrnná) - v pavilonu E 

Další ze šplhavých palem, tentokrát pocházející z jihoamerických tropů. Roste tam v tropických deštných lesích; ve Venezuele jsme ji pozorovali v poříčních tzv. galeriových lesích v deltě Orinoka. Její lodyhy bývají dlouhé až 15 m. Na stromech se uchycuje pomocí velkých trnů na stoncích a šlahounů s kotvičkami - vlastně vybíhajícími jařmy (osami) listů, speciálně adaptovanými. Bujný druh, obrůstající v expozici vestavěné akvaterárium.

 

 

Rhopalostylis baueri

R. baueri, květenství.

Rhopalostylis baueri (nikau Bauerových) - v pavilonu I

Existují pouze 2 druhy tohoto rodu a R. baueri pochází z jihotichomořských ostrovů Norfolk a Raoul. Je to tedy příklad tzv. stenoendemita, druhu vázaného na extrémně omezené území. Protože v zimě snáší teplotu jen 10-12 °C, byla oblíbeným dekorativním druhem málo vytápěných zámeckých skleníků; dnes ze sortimentu vymizela a je vzácná. Nad jiné palmy v Botanické zahradě vyniká krásou. Druh je pojmenován po bratrech Bauerových, Rakušanech, kteří jako malíři doprovázeli věhlasného botanika Sira Josepha Bankse na cestě do Austrálie a na tichomořské ostrovy.

 

 

Licuala grandis

Liculaola grandis, plodenství.

Licuala grandis - v pavilonu G

V pavilonu G - Paleotropis ji nelze přehlédnout, vyniká díky překrásným vějířovitým, avšak mělce stříhaným listům. Je samosprašná a bývá bohatě plodá. Má červené peckovice. Právě díky plodnosti se zahradnickým firmám celkem snadno rozmnožuje a dobře se i prodává. Na internetu lze nalézt údaje, jak se skvěle hodí pro bytové podmínky. Pohlédněme však na mapu, kde leží její přirozené lokality: Na tichomořsklých souostrovích Vanuatu a Šalamounovy ostrovy (východně od Nové Guineje). Selský rozum jistě každému napoví, jak asi vysoká vzdušná vlhkost v tamních pralesích panuje. Ano, Licuala grandis se bude mít v bytě dobře za předpokladu, že nebude vadit plíseň na zdech, zkroucený nábytek, případně vyboulené parkety. Jinak bude možná přežívat - a trpět. Licuala grandis je jedna z obzvláště krásných palem v expozicích Botanické zahrady.

 

 

Trachycarpus wagnerianus

T. wagnerianus

Trachycarpus wagnerianus (drsnoplod Wagnerův) - v letní venkovní palmerii

Z Orientu se dovážel Trachycarpus fortunei, původem čínský druh, z něhož je každé léto vytvořena skupina ve venkovní části Botanické zahrady. Vedle těchto "obyčejných" sloupovitých palem je nápadně krásnější T. wagnerianus - palma obestřená tajemstvím. V 19. století tento druh dovezl německý zahradník Wagner z Japonska, přičemž z přírody vůbec není znám.

 

 

Coccothrinax crinita

Coccothrinax crinita alias starý vousáč.

Coccothrinax crinita - v pavilonu E

Ostrovní endemit z Kuby, kde v sezónně podmáčených savanách roste již jen velmi malá populace. Druh je tedy ve volné přírodě kriticky ohrožený. Ve velké, více než 500 stránkové "Encyklopedii pěstovaných palem" (Riffle R. L. & Craft P. 2003) se doslova píše: " Není známo, že by byla pěstována uvnitř." Návštěvníci Botanické zahrady mají tedy opravdu výjimečnou příležitost spatřit tuto vzácnost, udržovanou navzdory zmíněnému literárnímu sdělení ve skleníkových podmínkách uprostřed Evropy.

 

 

Serenoa repens

Serenoa, léčivé plody.

Serenoa repens (serenoa plazivá) - v pavilonu D 

Nicotná palmička, vysazená u masožravých rostlin ze subtropického jihovýchodu USA, je zdrojem údajně zázračně účinného léku na zduřelou prostatu. Díky samosprašnosti produkuje spolehlivě plody, které právě léčivo obsahují. Netvoří ani ve stáří kmen, neboť její stonek je podzemní; je stále nořen do půdy pomocí zvláštních "stahovacích kořenů". Stonek se časem větví, takže vznikají křovité porosty. Palmy obecně skýtají mnohý užitek, leč Serenoa repens je propěšná zmíněným zvláštním způsobem.

 

• K rozšíření znalostí o palmách doporučujeme seriál článků v nejstarším (leč velmi moderním) českém přírodovědeckém časopise Živa: Jeník J. & Zelený V. (1998): Palmy 1-6.- Živa 1998/1-6.