O nás Vývoj a historie Fotogalerie Pavilony Novinky Kontakt

Rozvojový projekt tzv. Pavilonu obřích leknínů

Dohotovený až k dokumentaci pro stavební povolení a k realizaci, a potom odložený ad acta.

V letech 1995-2000 byly v BZ přestavěny všechny skleníky a díky projektu Ing. arch. Pavla Vaněčka se zahrada stala svou technologií nejmocnější v České republice. Ve svém oboru je tudíž považována, nejen díky největším tropickým expozicím v republice, za zvláště cennou a patrně nejvýznamnější. Funguje i jako tzv. záchranné centrum pro rostliny. Hlavní poslání tkví ve zdokonalování funkcí naučných, od botanických a ekologických znalostí dostupných široké veřejnosti, až po etiku oboru, poněkud přehlíženou odborníky dosud kořistícími v přírodních ekosystémech. V současné době, kdy lze konstatovat a prokázat úpadek všeobecných znalostí z přírodovědy v rámci základního vzdělání mladé české populace, vedoucí až k přírodovědné negramotnosti, se naznačená snaha jeví jako rozumná. Je ovšem pravdou, že mnoho lidí hledá v Botanické zahradě jen antistresové, odpočinkové esteticky kvalitní prostředí. Botanická zahrada v tomto směru dokonce pomáhá i Krajské nemocnici Liberec bezplatným vstupem pro skupiny pacientů z psychiatrických oddělení, pro dospělé i děti.

Botanická zahrada neobdržela po 11 roků sebemenší investici od zřizovatele (tj. města Liberec), aby mohla přijít s něčím novým a pro návštěvníky přitažlivým. Proto byl vytvořen projekt rozšíření nejatraktivnější části BZ, skleníkového komplexu, o jeden menší velmi speciální pavilon, vybavený ovšem největším skleníkovým bazénem v ČR. Tento pavilon měl být začleněn do již existující venkovní expozice květeny mokřadů (tj. biom chráněný mezinárodními tzv. Ramsarskými dohodami). Důvod takového začlenění je jednoduchý: Největší leknínovitou rostlinu světa, viktorii královskou, objevil rodák ze severních Čech T. Haenke, a proto by zajisté měla být k vidění v Botanické zahradě. Místo ní ovšem naše i jiné české zahrady pěstují a za viktorii královskou jen vydávají o něco menší, ale odolnější viktorii Cruzovu, která z hlediska české historie nemá žádný význam.

Pavilon speciální konstrukce by vyhověl zvláště složitým ekologickým požadavkům pravé viktorie královské. To však není hlavní. Pavilon měl být vybaven naučným systémem propojeným s ostatním odborným sdělením z areálu zahrady. Měl také rozšířit možnosti zahrady o noční prohlídku, neboť viktorie kvete právě v noci. Zlepšila by se tím jistě míra hospodářské samostatnosti organizace a z toho hlediska šlo o záměr prozíravý. Skutečná viktorie královská se také stává světově ohroženým druhem a její populace by měla být pojištěna kultivací v botanických zahradách.

Pavilon obřích leknínů, onen "pohřbený projekt", nechť je představen pomocí počítačové vizualizace:

Situace v leteckém pohledu.

Pohled z odd. mokřadní flóry.

Interiér.

Orientačně zjištěné celkové náklady na zhotovení pavilonu by po kvalifikovaných výpočtech činily (dle výsledku zákonem uložené veřejné soutěže) plus minus 10 mil. Kč. V porovnání se zveřejněnou položkou 540 milionů na "Investiční plán rozvoje města" (nové Muzeum tramvají apod.) to nedosahuje ani 2%. Přesto byl rozvoj BZ odmítnut. Taková je liberecká moudrost při péči o nepříliš hojné "rodinné stříbro" města.

(Autor sdělení: Miloslav Studnička)