fotogalerie

ROSTLINY VÝTRUSNÉ V BOTANICKÉ ZAHRADĚ 

 

Rostliny netvořící semena (k tomuto zdokonalení dobrému pro život na souších vývojově nikdy nedospěly) se označují rostliny výtrusné (Sporophyta). 

 

 

 

 

 

 

 

 

Seskupíme-li je podle vývojové dokonalosti, lze je (bez ohledu na vzájemnou příbuznost) rozdělit na tzv. vývojové stupně:

  • řasy (Algae)
  • mechorosty (Bryophyta)
  • kapraďorosty (Pteridophyta)

  

Následující tabulka vysvětluje různé pojmy v systematické botanice. Zelené pole vyznačuje předmět následujícího výkladu a ukázek ze sbírek Botanické zahrady.

ZVĚTŠIT kliknutím na tabulku. ZVĚTŠIT kliknutím na tabulku.

  

ŘASY se dělí na kmen zelených řas (Chlorophyta), kmen hnědých řas (Chromophyta) a kmen ruduch (Rhodophyta).

ruducha Halymenia floresia ruducha Halymenia floresia

(Tuto řasu lze pozorovat v pavilonu akvárií Botanické zahrady: viz zde.)

 

MECHOROSTY se dělí na třídu jatrovky (Hepaticae) a třídu mechy (Musci). Mají stélky, přesto se zahrnují mezi vyšší rostliny, neboť své tělo zjednodušily a svazky cévní ztratily asi druhotně.

jatrovka porostnice mnohotvárná (Marchantia polymorpha) jatrovka porostnice mnohotvárná (Marchantia polymorpha) mech baňatka obecná (Brachythecium rutabulum) mech baňatka obecná (Brachythecium rutabulum) mech rašeliník Warnstorfův (Sphagnum warnstorfianum) mech rašeliník Warnstorfův (Sphagnum warnstorfianum)

(Mechorosty lze pozorovat pomocí zvětšovací lupy, a proto je představujeme makrofotografiemi: viz zde. Živé jsou uplatněny v expozici "Orientální zahrada" a rašeliník je zblízka vidět ve venkovní expozici "Květena mokřadů a vodních zahrad.")

 

KAPRAĎOROSTY se dělí na: psilotofyty (třída Psilotopsida, obsahující 2 řády), [plavuně (řád Lycopodiales), vranečky (řád Selaginellales), šídlatky (řád Isoëtales)] = dohromady třída Lycopodiopsida, přesličky (třída Equisetopsida, s jediným řádem Equisetales) a kapradiny (třída Polypodiopsida, obsahující 7 řádů).  

Příklady  vyjmenovaných systematických jednotek, vybrané ze sbírek a expozic Botanické zahrady, následují.

 

PSILOTOFYTY jsou primitivní, ale již nemají stélky, ale také ještě nemají těla členěná na kořen, stonek a listy (stonek + listy = prýt). Mají tzv. praprýty, jež jsou jednak nadzemní, jednak podzemní (nezelené, zato s vlášením zvaným rhizoidy). Žijí v symbiose s půdními houbami.

prutovka holá (Psilotum nudum) prutovka holá (Psilotum nudum) prutovkia holá (Psilotum nudum), praprýt s výtrusnicemi prutovkia holá (Psilotum nudum), praprýt s výtrusnicemi prutovka holá (Psilotum nudum), podzemní praprýty s rhizoidy prutovka holá (Psilotum nudum), podzemní praprýty s rhizoidy

(Tuto prutovku lze pozorovat v horní etáži pavilonu A Botanické zahrady: viz zde.)

 

PLAVUNĚ mají výtrusnice skryté v mezi listy, někdy za šupinovitými listy v konečných klasech. Větví se vidličnatě. Žijí v symbiose s půdními houbami. 

plavuň kostrbatá (Lycopodium squarrosum) plavuň kostrbatá (Lycopodium squarrosum) Lycopodium squarrosum Lycopodium squarrosum Lycopodium phlegmarioides, výtrusné klasy Lycopodium phlegmarioides, výtrusné klasy

(Plavuň lze pozorovat v pavilonu H Botanické zahrady: viz zde.)

 

VRANEČKY jsou příbuzné i podobné plavuním, ale liší tím, že výtrusy mají nestejné, rozlišené na větší samičí a menší samčí; považuje se to za pokročilý znak.   

vraneček Schlechterův (Selaginella schlechteri) vraneček Schlechterův (Selaginella schlechteri) Selaginella schlechteri, olistění z tzv. mikrofylů Selaginella schlechteri, olistění z tzv. mikrofylů Selaginella schlechteri, výtrusné klasy Selaginella schlechteri, výtrusné klasy

(Vranečky lze pozorovat v pavilonu H Botanické zahrady: viz zde.)

 

ŠÍDLATKY jsou růžicovité rostliny se zkráceným kmínkem a jehlicovitými listy, mokřadní, častěji pod vodou ponořené. Výtrusy jsou nestejné; samičí se tvoří ve výtrusnicích nacházejících se na vnitřní straně bází dolních listů, samčí na vnitřní straně bází horních listů. U šídlatek se podařilo pomocí zkamenělin najít vývojové předky až k vymřelým stromovitým sigillariím (praplavuním) z karbonských pralesů.

šídlatka biafránská (Isoëtes biafrana) šídlatka biafránská (Isoëtes biafrana) Isoëtes biafrana, zdiřelé báze listů obsahující výtrusnice a kořenonoš (báze kmínku) s kořeny Isoëtes biafrana, zdiřelé báze listů obsahující výtrusnice a kořenonoš (báze kmínku) s kořeny část zkamenělé sigillarie a její rekonstrukce, vystavené před pavilonem H část zkamenělé sigillarie a její rekonstrukce, vystavené před pavilonem H

(Tato šídlatka je v nepřístupných sbírkách Botanické zahrady, sigillarie je vystavena zde.)

 

PŘESLIČKY jsou již velmi příbuzné kapradinám a podle poznatků molekulární biologie se k nim přímo počítají. Výtrusnice mají soustředěny ve výtrusných klasech, u některých druhů vytvářených na speciálních nezelených lodyhách (lodyhy jarní a letní), anebo mají jeden typ lodyhy s vrcholovým klasem. Jejich zvláštností jsou článkované lodyhy a zvláštní typ výtrusů. Výtrusy jsou všechny stejného vzhledu, ale některé jsou samičí a jiné samčí. (Tyto rostliny mají pohlavní stadium dvoudomé.) 

přeslička obrovská (Equisetum giganteum) přeslička obrovská (Equisetum giganteum) přeslička největší (Equisetum telmateia), lodyha letní přeslička největší (Equisetum telmateia), lodyha letní přeslička největší (Equisetum telmateia), lodyha jarní s výtrusnými klasy přeslička největší (Equisetum telmateia), lodyha jarní s výtrusnými klasy

(Přeslička obrovská je v pavilonu H Botanické zahrady a přeslička největší je venku, viditelná ze vstupního skleníku.)

 

KAPRADINY mají výtrusnice na spodní straně listů, někdy soustředěné na speciálních listových úkrojcích. Výtrusnice bývají seskupeny ve výtrusných kupkách, v liniích, anebo tvoří rozsáhlé pole. Po stránce příbuzenské jsou nesourodou skupinou a ač jsou většinou stejnovýtrusné, jsou mezi nimi i typy různovýtrusné.  

dvojžilka jakozlatá (Phlebodium pseudoaureum) dvojžilka jakozlatá (Phlebodium pseudoaureum) Phlebodium pseudoaureum, výtrusné kupky Phlebodium pseudoaureum, výtrusné kupky Phlebodium pseudoaureum, výtrusnice Phlebodium pseudoaureum, výtrusnice

(Tato kapradina a další druhy jsou hlavně v pavilonu H Botanické zahrady: viz zde.)

 

Díky sbírce kapradin v Botanické zahradě vznikla tato knižní monografie, použitelná pro entuziasty:

Studnička M. (2009): Kapradiny. Atlas domácích a exotických druhů.- nakl. Academia.

 
© J. M. POST