Domů > Novinky > 20. října

20. října

Kvete a dlouho pokvete agáve tuhá.

Agáve tuhá (Agave stricta) v pavilonu F se v botanických zahradách celkem často pěstuje, ale málokdy vykvétá. V našem pavilonu velkých kaktusů se jí daří. Napodobení přirozených podmínek je přitom jen přibližné, a nedivte se! Abych její přirozené prostředí popsal, vypůjčuji si zde citát z jedné mnou před lety napsané (a již jen v knihovnách sehnatelné) knížky: "Jeden z přesunů terénním mikrobusem vedl čistě náhodou kolem přírodní rezervace, kterou jsme ani neměli na podrobné mapě jižního Mexika. Je dle literatury místem proslulým vůbec největší koncentrací kaktusů různých druhů na světě: Reserva de la biosfera Tehuacan-Cuicatlan. Při pohledu do horské krajiny, zde se nacházející 2200-2900 m n. m. na pomezí států Puebla a Oaxaca, byl vidět skutečný kaktusový ráj. Trochu protáhnout nohy a zajít na okraj celkem průchodné křovité vegetace prostoupené sloupovitými kaktusy bylo vítáno. Přehodil jsem přes rameno brašny s kamerou a fotoaparátem a jen tak nalehko, bez batohu, jsem se mezi ostatními expedičníky přehoupnul přes silniční svodidlo na písčito-hlinitou okrovou kamenitou zem. Začaly mne ohromovat kaktusové kolosy, z nichž jeden se v latině jmenuje Cephalocereus columna-trajani (sloup Trajanův), jiný, zavalitý i velký jako sud, zase Echinocactus platyacanthus, další, stromovitý velebný kmet zvaný Pachycereus weberi, doprovázený jako na objednávku nopálem vyskytujícím se pouze na této lokalitě (Opuntia tehuacana). Zapomněl jsem, jak dlouho již zde bloudím a kolikrát jsem změnil směr; pozoruhodné nejvyvinutější exempláře kaktusů zapamatované jako orientační body byly ty tam! A batoh s láhví vody zůstal ve vozidle, slunce žhnulo a dehydratace organismu se hlásila pocitem k umdlení. Když jsem nechtěl na lokality kaktusů, schválně mi teď příroda nechávala pocítit ještě i strasti těchto míst. Pak že "zákon schválnosti", zde lépe řečeno "la ley de las consequencias no intencionales", platí jen na 100%! Musel jsem uznat, že můj bědný stav tělesný i psychický odpovídal tak 120 procentům. Můj orientační smysl je prachbídný, to jsem věděl. Po přátelích nebylo ani vidu, ani slechu. Pahorky všude kolem bránily ve výhledu a proniknout ostnitými křovinami na nejvyšší z nich a získat tam rozhled by stálo mnoho sil i času. Tehdy člověk volá na pomoc svůj rozum, snaží se zklidnit zpanikařenou mysl a přijít na spásný nápad, jak ven z trnitého labyrintu. Vždyť jsem vyšel od celkem frekventované silnice! Život v poušti je noční, za poledne je nesmírně tichá, spící. Musí zde tedy občas být slyšet i z velké dáli nějaký motor. Přestal jsem přecházet a rušit poslech skřípěním podrážek a po chvíli jsem zaslechl to, co jsem potřeboval. Směr zpět jsem díky tomu skutečně nalezl. Setkání se "zákonem schválnosti" v kaktusové vysokohorské poušti mé vzezření zřejmě výrazně poznamenalo, neboť kolegyně Petra mi na parkovišti přišla v ústrety beze slova, leč s napřaženou rukou držící láhev s vodou." 

3981.jpg Agave stricta 3982.jpg Agave stricta 3983.jpg Agave stricta
3984.jpg Kaktusový prales v Tehuacánu. 3987.jpg Cephalocereus columna-trajani 3986.jpg Stromovité kaktusy Neobuxbaumia tetetzo a Echinocactus platyacanthus.