Domů > Novinky > 26. října

26. října

Záludný svatoušek "bo".

Můžeme se stále ještě bavit o botanice. O jejích zajímavostech. Tak například o smokvoni posvátné (Ficus religiosa), kterou jsem dnes pro tuto zprávu vyfotografoval. Život tohoto stromu je prazvláštní. Popsal jsem to v jedné zatím nepublikované povídce: Co je "bo" napsal nejstručněji autor turistického průvodce po Srí Lance: "Jedinečným prvkem na Srí Lance jsou obestavěné stromy bo (bódhighara). Buddha dosáhl osvícení, když meditoval pod stromem bo (smokvoň Ficus religiosa), a tyto stromy dnes slouží jako symboly tohoto okamžiku na ostrově roste mnoho stromů z odnoží velkého stromu v Anuradhapuře, který údajně vyrostl z odnože přímo toho fíkovníku, pod kterým Buddha meditoval." Tím mělo být řečeno, že Jaya Sri Maha Bodhi, jak je nazýván exemplář dovezený r. 288 př. n. l. z Indie a zasazený králem jménem Devanam Piya Tissa v Anuradhapuře na Cejlonu, pochází z větve právě toho stromu, pod nímž meditoval indický princ Siddhártha, a stal se pak Buddhou. Všechny cestovatelské trasy vedou přes Anuradhapuru a ten strom s údajně nejstarším historicky určeným původem tam lze vidět na terase, obezděný, za kovaným pozlaceným oplocením. Větve, které z toho všeho zlata vyčnívají, nesvědčí o ladné koruně úžasného stáří, vypadají poměrně mladě. Přestárlý strom bo patrně tak dlouho přežívá díky kořenovým výmladkům či odnožím, jimiž se po celá ta staletí udržuje. V dávných dobách bylo údajně z památného stromu v Anuradhapuře pořízeno 32 odnoží a vysázeno ke chrámům. V Aukaně, vzdálené vzdušnou čarou asi 50 km, je prý jedna z těchto odnoží, jež vyrostla v poměrně vzhledný rozsochatý strom. Ten je také obezděn, a ještě chráněn kuželkovým zábradlím. Odvrátil jsem se od hlavního objektu zájmu turistů, jímž je 13 m vysoká socha stojícího Buddhy, vytesaná ze skály neznámým autorem za krále Dathuseny v 5. století n. l. Pozoroval jsem tento "bo" a uvažoval jsem nad jeho stářím. Stalo-li se toto místo svatým až díky monumentální soše Buddhy, byl zde bo vysazen nejspíše v době jejího vzniku. Mělo by na něm být znát stáří asi 1550 let. Porovnával jsem tohoto stařešinu s našimi původními topoly černými, oběma druhy lip nebo s duby a zdál se mi proti nim, alespoň podle dobře viditelné koruny, méně majestátní. Byl jsem tudíž mezi všemi přítomnými určitě největším kacířem, což se později prokázalo i jinak, ale k tomu se ještě dostanu. Strom bo je potřeba okomentovat botanicky. Smokvoň posvátná má obdivuhodnou vlastnost, kterou nemá žádný z našich stromů: složitý neboli komplexní kmen. Ten může vznikat jedině ve velmi vlhkém tropickém ovzduší. Kdykoli se větev stromu rozbují natolik, že jí nestačí přívod roztoku skrze kmen, vyšle si po kmeni pomocný vzdušný kořen. Ten brzy dosáhne země, tam se rozvětví, a také začne tloustnout. Takových kořenů je časem více a více, splývají a srůstají spolu, takže vzniká kmen nepravidelného průřezu; natož pak aby měl nějaké pěkné letokruhy, jež by dovolovaly spočítat věk stromu! Při veškerém respektu k významu zdejšího "bo", nelíbilo se mi jeho obezdění ani zábradlí, k němuž se kvůli ozbrojenému strážnému nedalo přiblížit. Nemohl jsem totiž vyfotografovat ani spatřit jeho jistě zajímavý kmen. Pídil jsem se později po podrobnostech kolem smokvoně posvátné a dočkal jsem se velkého překvapení. Není-li uměle rozmnožen pomocí oddělků, jež se sázejí do půdy jako obyčejné stromy, a je ponechán přirozeným podmínkám džungle, množí se semeny. Podle různých zpráv z lokalit ve volné přírodě jsou pak pozorovány staré exempláře, které jsou spojeny s trouchnivým zbytkem cizího kmene. Vlastně se ale pořádně neví, kde se smokvoň posvátná vyskytuje jako původní druh. Snad někde na úpatí Himálaje v Indii a Pakistánu, kde je v době monzunů dostatečně dlouhé deštivé období, aby nepatrné semenáčky stačily vyrůst a přežily pak suchou periodu. Totéž je pozorováno i u řady jiných druhů smokvoní, které patří ke škrtičům stromů. V literatuře jsou proto zmínky o tom, že smokvoň posvátná je také škrtičem. Tak jsem to bral do chvíle, než jsem se obeznámil s vědeckou prací J. Galila z Univerzity Tel Aviv. Jeho článek udělal ze smokvoně posvátné ještě zajímavější a vlastně úplně výjimečný strom! Semena smokvoní jsou šířena ptáky živícími se fíky, kteří je dopraví do korun stromů. Stejně jako zmínění škrtiči, je tento druh smokvoně po vyklíčení epifytem. Místo aby se semenáčku podařilo dosáhnout až do země kořeny vyslanými po povrchu hostitele, jak je tomu u škrtičů, hledá si cestu do nitra kmene. Kořen při tom jde za vlhkostí. Málokterý jedinec však nalezne vhodnou prasklinu, nebo jizvu po vylomené větvi s měkkým tlejícím dřevem uprostřed. Některé staré stromy v džunglích již mívají střed kmene trouchnivý a pro kořen prostupný. Tloustnutí kořání vrostlého do hostitele způsobuje za nějaký čas puknutí a rozvrácení kmene. V téže době již i jeho bující větve dominují nad těžce poškozeným, a proto chátrajícím hostitelem. Ten nakonec hyne, aniž kdy byl škrcen. Smokvoň posvátná během dlouhého času vytváří vlastní kmen, sice nepravidelného průřezu, ale na rozdíl od škrtičů nikoli dutý. Autor zmíněného článku tedy pozorováními v Thajsku a Nepálu odhalil, že druh Ficus religiosa, strom bo, je štěpič stromů (tree splitter), jak jej nazývá.

4010.jpg Smokvoň posvátná ve skleníku. 4011.jpg Smokvoň posvátná v Anuradhapuře na Srí Lance. 4012.jpg Smokvoň posvátná v Aukaně na Srí Lance.