Domů > Novinky > 28. srpna

28. srpna

Vdechnout život smetišti. (Fejeton)

K životu v Botanické zahradě tradičně patří, že ředitel se rozhodně nelíbí politikům; alespoň na počátku jejich funkčního období, než si na jiné než rivalitou motivované způsoby ve vnějších vztazích poněkud  zvyknou a lze se nadechnout a "táhnout tu někdy přetěžkou káru zodpovědnosti za zdar organizace" dále. Příběh, který vyprávím, se stal již před více lety, a přesto se mi dnes, při fotografování expozice zvané "Rustikální zahrádka", připomněl. Svého času došlo k osobním útokům zdánlivě zdůvodněným tím, že naše zahrada, mimochodem dodnes považovaná ve světě za avantgardní (a chodí se k nám na nápady), potřebuje modernější přístup, každým rokem nějaké nové expozice. Že každá taková záležitost také potřebuje určité náklady, mělo být řešeno získáváním sponzorských darů. Ve stylu, že když pro krávu není žrádlo, ať se jde sama napást, jakkoli vládne zima! 

Lámal jsem si tedy hlavu s tím, jak vymyslet velice levně proveditelnou novinku na nějakém místě, které je v zahradě vůbec ještě volné. Před výstavním pavilonem u administrativní budovy byl jen trávník, protože pod tenkou vrstvičkou půdy bylo skryto  smetiště, kde byl "pohřben" stavební rum, dráty do betonu, kusy plastové stavební izolace, rozbité dlaždice - vše po výstavbě blízkého skleníku srovnáno buldozerem a řádně zhutněno. Do země nešel ani dostat rýč! 

Tak trochu z recese a vzdoru vůči málo poučenému mocipánu jsem vymyslel a v podobě zahradního projektu nakreslil expozici zvanou dodnes "Rustikální zahrádka". Připadalo mi to jako taková výstřední hloupost, že se dalo po 2-3 letech předpokládat zrušení a opětné osetí trávou. Vzpomněl jsem si na Příbram, kam jsem jako kluk jezdil k dědečkovi. Ten měl i v tom městském prostředí kus dvorku za domem věnovaný malé zahrádce. On byl ale učitelem, a nikoli zahradníkem, nebo poloprofesionálním nadšencem. Do té zahrádky nacpal všehochuť ze zeleniny, ovocných keřů, květin vhodných k ozdobě hrobu, šnitlíku; a tomu všemu "nasadil korunu" tím, že tam přidal barevné lesknoucí se skleněné koule na tyčích. Ty byly tehdy módní. Byla tam pěšina vyskládaná z cihel a prastará konev, kterou dělal dědečkův bratr, povoláním klempíř. Ne ovšem klempíř ledajaký! Pro děti vyráběl malé konvičky ze starých plechovek od potravin, ačkoli byl takovým Mistrem, že mu svěřili měděné oplechování všech bání na chrámech slavné příbramské Svaté hory! 

Všechny tyto dojmy a vjemy z dětství ulpěly kdesi v mé paměti tak přesně, jako bych měl k dispozici barevné fotografie zmíněné zahrádky se všemi jejími atributy. Paradox naznačeného tématu tkví v tom, že v poměrně velkém městě, obestavěna činžovními domy, existovala nejedna taková zahrádka ve stylu venkovském, a přitom vlastně značně naivním. Slovník cizích slov překládá slovo "rustikální" jako "selský, lidový; vyplývající z prostého venkovského způsobu života".  Taková je i naše expozice, která k mému překvapení jakýmsi způsobem existuje v péči jedné talentované kolegyně dále a tomu dole skrytému smetišti tak vdechla život. Zdá se, že tam již trávník obnovovat nebudeme, i když onen nepřátelský papaláš, jenž mne k činu spočívajícímu v projektu "Rustikální zahrádka" dohnal, je již dávno na smetišti dějin. Ona se ta expozice návštěvníkům nakonec líbí, ukazují si na zeleniny a historické odrůdy květin tam použité, komentují je; a rozpomínají se někteří z těch starších na podobné zahrádky z dětství. Prozradím na sebe, že jsem asi ješitný, když si začínám myslet: Byl vlastně vytvořen v dosti dokonalé napodobenině "historický kousek", jaký už nikdy nebude a zůstane zapomenut. Pár aktuálních obrázků z nálady "Rustikální zahrádky" pro ilustraci uvádím. 

3799.jpg Styl "Rustikální zahrádky" dle mého dědečka. 3800.jpg Cihlový chodníček, stará konev, měsíčky a kedlubny jsou tvůrčími prvky. 3801.jpg Slaměnky a stromkové růžičky, plaňkový plot.
3802.jpg Harmonie růže a slavného českého skla. 3803.jpg Plaměnky čili floxy hořce voní. 3804.jpg Hledíky.