Domů > Novinky > 29. dubna

29. dubna

Bezpečně do náruče přírody. (Fejeton)

Tak nám schválili návrh komunistů; to jsme si oddechli, jak to mimořádno (nebo neřádstvo?) ještě trvá; bezpečně zpět k totalitě a hned tomu přizpůsobovat zákony! Loutkový ministr anuluje celý parlament a vládnout mu má být možno kdykoli a jakkoli, třebas kvůli nějaké prevenci před bůhvíčím v obávané třetí, čtvrté, páté možné vlně epidemie. Měli jsme se hezky v relativně svobodné zemi, ale jak praví přísloví, "žádnej strom neroste do nebe". Máme mimořádný stav, tragikomedii, o níž už se ani fejeton napsat nechce. Občané, rozejděte se!!!!

Tento fejeton je proto spíše o přírodě. Vyjdu z dobrého, a jak se ukázalo trefného ponaučení. Dala mi je, jako dospívajícímu jinochovi před odchodem z domova na studie z venkova do "velkého světa" (do Prahy) moje maminka. Říkala: "Nikdy se neboj přírody, ta ti neublíží, ale velmi se obávej zlých lidí!" A život ukázal, že příroda mi nejen neublížila (ať jsem byl na činných vulkánech, bloudil v pralesích,  pronikal do močálů, sotva dýchal ve velehorských výšinách, potápěl se do korálových moří, sledoval zblízka 6metrové anakondy ve Venezuele či 5metrové krokodýly v Mexiku, divoké slony v cejlonské džungli), ale vždycky mne nějak uchlácholila v neštěstí, mnohokrát potěšila, ba rozjásala. 

A přišel zlom v osudech naší země, revoluce, po níž jsme se začali civilizovat, abychom vyhovovali kritériím starých demokracií v západní Evropě. Tomu musela ustoupit právě příroda, neboť přebudování v evropskou křižovatku pro tranzitní obchodní dopravu vyžadovalo a stále vyžaduje více dálnic, více silničních obchvatů a nájezdů, více nafty s přídavkem produktu z řepky - stále větší kus krajiny zbavené přírody, dokonce i tak bezvýznamných drobností, jako jsou polní plevele (herbicidy na ně!). Divíme se, jaké je sucho, a nemůžeme pochopit, že betonové či asfaltové plochy dálnic, silnic, parkovišť, bývalých dvorků (nyní zpevněných a dlážděných pro auta) jaksi nevsakují ani nevypařují vodu. Ve vodním režimu krajiny není nic, co by mohlo přirozeně cirkulovat, anebo se octnout v podzemní zásobárně - a to my svedeme na nějaké obecné globální změny, a ne na vlastní hrubou a dlouhodobou bezohlednost k přírodě a krajině. Je to zřejmě podle jednoho z Murphyho zákonů: Když jde o prachy, jde všechno do háje! 

Po praktické stránce již zejména pro botaniky není kam se obrátit a dosáhnout oné "bezpečné náruče přírody". Ptáčkařům a broučkařům ještě něco k pozorování zbývá, ale slušné kytky již, jako první, vymizely i z řady dlouhodobě státem chráněných území. Zpytuji svědomí, jestli jsem se náhodou při svém povolání v Botanické zahradě mimoděk neobklopoval přírodninami (nejen rostlinami, ale i pěknými horninami a některými živočichy) a nevytvářel si jakýsi únikový kabinet, ostrůvek jsoucí ještě k životu a dovolující na chvilku zapomínat na to, co se děje za plotem. A bylo by na tom něco špatného? Však přijďte pobejt, jak se říká, je tady hezky! 

3269.jpg Lýkovec vonný (Daphne cneorum) 3270.jpg Tařice skalní (Alyssum saxatile) 3271.jpg Kosatec bezlistý (Iris aphylla)
3272.jpg Kosatec Reichenbachův (Iris reichenbachii) 3273.jpg Krevnice kanadská (Sanguinaria canadensis) 3274.jpg .... je tady hezky!