Domů > Novinky > 3. října

3. října

3. října:

Nesmysl, řeknete si! Při příležitosti vystavení několika přírodních druhů bramboříků (Cyclamen) vysvětlím zvláštní životní rytmus těchto rostlin. Vyskytují se v teplé jižní Evropě a severní Africe, v mediteránním klimatu. Tam panuje letní sucho a vedro, jež bramboříky přečkávají ve stavu bezlistém, jako hlíza ukrytá mělce pod půdním povrchem. Ideální dobou pro růst je podzim, a potom jaro, je-li mírná, pak i zima. Nyní tedy bramboříky kvetou a vzápětí budou rašit listy, přes zimu vytrvalé. Brambořík evropský (Cyclamen purpurascens) roste i u nás, na Znojemsku a Brněnsku. V teplých oblastech Čech a Moravy mohou být některé druhy pěstovány i ve skalkách venku, jsou-li v zimě ochráněny před krutými holomrazy chvojím (Cyclamen coum, C. hederifolium, C. purpurascens). V Liberci přezimují v chladném skleníku.

150.jpg Brambořík břečťanolistý (Cyclamen hederifolium)

151.jpg Botanické bramboříky v pavilonu I.

Podhal velkokvětý (Tibouchina urvilleana) jsem před 20 lety poprvé viděl ve švýcarském St. Gallen, protože u nás se tento brazilský polokeř nepěstoval ani neprodával. Nyní jej lze sehnat, ale zůstává stále výjimečným druhem, maje opravdu veliké a úžasně modrofialové květy. Patří do čeledi Melastomataceae, která je hojně zastoupena v tropech celého světa, ale v naší květeně nemá ani jediného zástupce, a je tudíž málo známá. Potom se nelze divit, že když hledáte česká jména pro zmíněnou čeleď a popisovaný druh, zjistíte neshodu mezi různými zdroji. Té čeledi říkají "melastomovité", "odulovité" nebo "černoústcovité" (což je překlad jména latinského), s latinským jménem Tibouchina si například v Botanickém slovníku poradili pouhým ponecháním tvaru s doporučením výslovnosti "tybušina"; je to prý francouzský přepis domorodého jména z Francouzské Guyany, a tak se vyslovuje francouzsky. Na internetu se ale naleznete i jméno psané tibušína. Naše Botanická zahrada používá jméno převzaté z českého překladu A-Z encyklopedie zahradních rostlin.

152.jpg Podhal velkokvětý (Tibouchina urvilleana)

153.jpg V pavilonu I.

154.jpg Velikost květu.

Arktické mini-keříky měly těžké léto.

V části skalky, kde jsou pěstovány vzácné druhy květeny Krkonoš a Jizerských hor, jsou i úplně plazivé keříky známé ze severské tundry, a sice zimozel severní a vrba bylinná. Jako glaciální relikty se vyskytovaly oba v Krkonoších, kde jeden (zimozel severní) již zcela vymizel, stejně jako i v Jizerských horách, a tím i v květeně ČR. Vrba bylinná se dosud velmi vzácně vyskytuje v Krkonoších.

Pěstování těchto rostlin v nízkých nadmořských výškách je u nás problémem, natož pak je-li horké suché léto. Dnes jsem dokumentoval fotografiemi, že díky zvláštní péči oba tyto druhy ve skalce přežily.

155.jpg Zimozel severní (Linnaea borealis) na jaře kvetoucí.

156.jpg Zimozel severní dnes.

157.jpg Vrba bylinná (Salix herbacea) na jaře kvetoucí.

158.jpg Vrba bylinná dnes.

Dva překrásné a převzácné druhy orchidejí vystaveny.

Střevíčníkovec Paphiopedilum lowii pochází z Velkých Sund a Malajska, druh P. haynaldianum zase z Filipín. Jsou to druhy vysloveně teplomilné, tropické. Lze je pěstovat velice obtížně, jsou choulostivé.

159.jpg Paphiopedilum lowii

160.jpg Paphiopedilum haynaldianum