Domů > O nás > Dodatky > Alpinum

ALPINUM čili SKALKA - vynikající součást Botanické zahrady.

Alpinum miniaturizovaná skalnatá horská krajina se v zahradním umění poprvé objevilo v 19. století v Rakousku. Za původce tohoto nápadu je považován botanik Anton Kerner von Marilaun (1831-1898). Alpinum (v Čechách často zvané skalka) bylo módní zhruba do poloviny 20. století, ale v současnosti jde o archaický styl zahradní tvorby. Málokdo již umí vytvořit výborné alpinum dle zásad popsaných v bohaté, i když starší literatuře. Tento styl se možná dočká renesance, neboť umožňuje umístění největšího bohatství druhů na malé ploše. To však znamená vysokou pracnost údržby a časově náročné studium detailů v ekologii použitých druhů.

245.jpg Mochna písečná (Potentilla arenaria)

246.jpg Hořec bezlodyžný (Gentiana acaulis)

247.jpg Sasanka hajní (Anemone nemorosa), plnokvětá odrůda.

V Botanické zahradě bylo alpinum založeno r. 1957 a do nynější podoby bylo přestavěno r. 1990. Je členěno do vzhledově i botanicky velmi rozdílných úseků, patrných na orientačním plánu.

248.jpg Plán alpina s vyznačenými úseky.

Partie klasického alpina. Je osázena hlavně druhy z různých pohoří v mírném klimatickém pásmu Eurasie (Alpy, Pyreneje, Karpaty, Kavkaz aj.) i Severní Ameriky. Jde vesměs o rostliny nízkého vzrůstu a atraktivního vzhledu. Tato partie je vybudována částečně z ortoruly (umožňuje použít i druhy vápnostřezné) a částečně z travertinu čili porézního vápence (pro druhy vápnomilné).

249.jpg Použití ortoruly.

250.jpg Použití travertinu.

251.jpg Dryádka Sündermannova (Dryas x sündermannii)

Teplomilná květena severních Čech. Je k nevíře, že nedaleko od chladného a vlhkého Liberce (asi 2 hodiny jízdy autobusem) je teplá a suchá oblast, zahrnující České středohoří a dolní Poohří. Tam se nachází květena skalních stepí (hlavně na čedičových horninách vulkanického původu) , opukových strání a světlých dubo-habrových hájů. Zmínit lze i společenstva polních plevelů, z nichž některé se postupem času staly velice vzácnými. Volba sortimentu má své problémy: Některé tamní rostliny jsou v umělých a klimaticky nikoli ideálních podmínkách velmi choulostivé. Jiné, ač krásné či zajímavé, jsou nepoužitelné kvůli přílišné rozpínavosti a konkurenční agresivitě. Dojem z celkového aranžmá přesto musí co nejvěrněji zpodobňovat přirozenou vegetaci.

252.jpg Expozice s teplomilnou květenou.

253.jpg Koulenka prodloužená (Globularia bisnagarica)

254.jpg Koukol polní (Agrostemma githago)

Krkonošsko-jizerská květena. Vytvořit skalku výhradně z květeny konkrétní tuzemské oblasti je obecně nadmíru obtížné a po stránce estetické plné problémů. V případě Liberci nejbližšího národního parku (Krkonoš) a nejbližší chráněné krajinné oblasti (Jizerských hor) byly potíže zvládnuty natolik, že návštěvníci Botanické zahrady zde mají vzácnou příležitost spatřit i rostliny, jež není možno pozorovat na přirozených lokalitách. Ty se totiž leckdy nacházejí na místech turisticky nepřístupných, ba dokonce nebezpečných. Tato část alpina je vybudována z metamorfovaných hornin z podkrkonošských lomů, a sice z fylitu a ortoruly.

255.jpg Expozice, s právě kvetoucí prhou arnikou a náprstníkem červeným.

256.jpg Jeřáb krkonošský (Sorbus sudetica) roste výhradně v Krkonoších.

257.jpg Hořec tolitovitý (Gentiana asclepiadea)

Vřesoviště a hajní květena. Tato část je vlastně pokračováním klasického stylu v tvorbě skalek, s důrazem na keříky z čeledi vřesovcovité (Ericaceae). Do této čeledi patří mimo jiné i četné miniaturní azalky a pěnišníky (Rhododendron), tvořící zde májový květnatý aspekt. Uplatnění zde nalezly i rostliny z hájů a luk, například zajímavé kapradiny, trojčety (Trillium), lilie (Lilium), božskokvěty (Dodecatheon) apod. V této části je jako hornina použita ortorula a půda je zde kyselá.

258.jpg Charakter expozice, s právě rozkvétajícími pěnišníky.

259.jpg Vřesovec pleťový (Erica carnea)

260.jpg Božskokvět přepěkný (Dodecastheon pulchellum)

Design v duchu přírody. Inspiraci pro tuto poněkud extravagantní a pro někoho stěží přijatelnou část alpina jsme nalezli u anglických zahradních designérů (naturalistic design). Styl je založen na jednom paradoxu, protože do terénu napodobujícího přírodu (louky, skály aj.) se použijí místo přírodních druhů hlavně kultivary, vyšlechtěné odrůdy rostlin. Kromě toho je zde jiné osázení než v klasickém alpinu i v tom směru, že místo malých plošek pro každý druh jsou zde provedeny velkoplošné výsadby. Právě těmito nezvyklými prostředky je dosaženo výrazných, a přitom během roku proměnlivých barevných efektů. Celek dělá z určitého odstupu dojem akvarelu. Zblízka pak lze obdivovat krásnou a slavnou libereckou žulu z lomu Ruprechtice, která je zde bohatě uplatněna.

261.jpg Design v duchu přírody, s loučkou plnou narcisů.

262.jpg Silně působivý hybridní pěnišník časný (Rhododendron x praecox)

263.jpg Příklad kultivaru, kopretina ´Lubná´.

264.jpg Akvarelový dojem..

265.jpg Barevný aspekt s lupinami..

266.jpg Barevný aspekt s kultivary vřesu.