Domů > Dodatky > ARCHITEKTURA skleníků

ARCHITEKTURA skleníků

Vystavěno v letech 1995-2000.

Po částech zbořit staré jakoby tovární haly - expoziční skleníky sloužící do r. 1995 a vystavět na témž místě novou architektonickou dominantu jsoucí v souladu s přírodním prostředím, to je pro architekta úkol obtížný. K tomu byl přidán ještě požadavek, aby tyto největší skleníkové expozice v republice byly světelně co nejlepší a aby přitom byly sníženy tepelné ztráty oproti dřívějším skleníkům. Seznam dílčích a detailnějších parametrů, jako jsou výšky a rozlohy skleníků pro různé typy expozic, charakteristiky vnitřních mikroklimat zajišťovaných technikou, vestavěné prvky, jako vodopád, bazény či kmeny pro epifyty, ten si architekt z Botanické zahrady odnášel v podobě celkem silného sešitu.

Zglajchšaltované prostředí s dřívějšími skleníky typu továrních hal.

Světelně a energeticky výhodná stavba.

Zasazení objektu ve vilové čtvrti povznáší její vzhled.

Tvůrce skleníkového areálu, renomovaný liberecký architekt Ing. arch. Pavel Vaněček (1942-2016), začal několika načrtnutými variantami různotvarých, k sobě shloučených pavilonů. Předpokládal umístění hlavní nosné konstrukce každého pavilonu dovnitř, a na ni zavěsit plášť z průsvitného polykarbonátu místo skla. Oba tyto nápady směřovaly ke snížení vyzařování tepla během zimy, kdy rozdíl venkovních a vnitřních teplot může v některých extrémních momentech dosahovat až 45 °C.

Konstrukce odolávají drsným zimám.

Vnitřní nosná konstrukce a plášť z polykarbonátu, zde viditelné uvnitř pavilonu C.

Celá Botanická zahrada a její dominanta - skleníky.

Vzniklé skleníkové pavilony tvoří komplex podobný seskupení buněk v rostlinném pletivu (viz foto). Leckdo by u něj mohl spatřovat i podobnost s drúzou nějakých krystalů. Zkrátka, pan architekt patrně získal inspiraci v přírodě, a asi právě proto obrovské těleso stavby dokonale vrostlo do venkovních botanických expozic a vůbec tam neruší. Naopak, působí esteticky, souladně, a také kladně ovlivňuje mikroklima zahrady.

Buňky rostlinného pletiva (mikrofoto listového parenchymu Setcreasea purpurea) - podobnost s pavilony.	Podobnost s rostlinným pletivem.	Pohled se střech směrem k Ještědu. Střechy ovšem nelze návštěvníkům zpřístupnit.
Též seskupení křemenných krystalů je přírodní model pro seskupení pavilonů.	Jiná inspirace architektova.	Pavilony BZ jako by byly předem dané přírodou.
Čedičové sloupky v alpinu také harmonizují s tvary skleníků.	Skleníkový komplex s velkým alpinem.	Pohled z ulice, zkrášlený architekturou.

Za popsaný výsledek pan architekt obdržel diplom k nominaci na cenu Stavba roku 2000 a Cenu za architektonický detail FORARCH Praha.

Autorem zde použitých leteckých fotografií je Ing. Jiří Jakeš, Mistr světa v přesném létání. (Ostatní foto M. Studnička.)