ARCHITEKTURA skleníků
Vystavěno v letech 1995-2000.
Po částech zbořit staré jakoby tovární haly - expoziční skleníky sloužící do r. 1995 a vystavět na témž místě novou architektonickou dominantu jsoucí v souladu s přírodním prostředím, to je pro architekta úkol obtížný. K tomu byl přidán ještě požadavek, aby tyto největší skleníkové expozice v republice byly světelně co nejlepší a aby přitom byly sníženy tepelné ztráty oproti dřívějším skleníkům. Seznam dílčích a detailnějších parametrů, jako jsou výšky a rozlohy skleníků pro různé typy expozic, charakteristiky vnitřních mikroklimat zajišťovaných technikou, vestavěné prvky, jako vodopád, bazény či kmeny pro epifyty, ten si architekt z Botanické zahrady odnášel v podobě celkem silného sešitu.
|
|
|
Tvůrce skleníkového areálu, renomovaný liberecký architekt Ing. arch. Pavel Vaněček (1942-2016), začal několika načrtnutými variantami různotvarých, k sobě shloučených pavilonů. Předpokládal umístění hlavní nosné konstrukce každého pavilonu dovnitř, a na ni zavěsit plášť z průsvitného polykarbonátu místo skla. Oba tyto nápady směřovaly ke snížení vyzařování tepla během zimy, kdy rozdíl venkovních a vnitřních teplot může v některých extrémních momentech dosahovat až 45 °C.
|
|
|
Vzniklé skleníkové pavilony tvoří komplex podobný seskupení buněk v rostlinném pletivu (viz foto). Leckdo by u něj mohl spatřovat i podobnost s drúzou nějakých krystalů. Zkrátka, pan architekt patrně získal inspiraci v přírodě, a asi právě proto obrovské těleso stavby dokonale vrostlo do venkovních botanických expozic a vůbec tam neruší. Naopak, působí esteticky, souladně, a také kladně ovlivňuje mikroklima zahrady.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Za popsaný výsledek pan architekt obdržel diplom k nominaci na cenu Stavba roku 2000 a Cenu za architektonický detail FORARCH Praha.
Autorem zde použitých leteckých fotografií je Ing. Jiří Jakeš, Mistr světa v přesném létání. (Ostatní foto M. Studnička.)