BONSAI, evropský unikát

Jméno druhu a kultivaru, z něhož japonští zahradníci začali tvořit tuto bonsai, je jalovec čínský ´Echiniformis´ (Juniperus chinensis L. ´Echiniformis´).  Jméno kultivaru ´Echiniformis´ znamená "ježatý" a vystihuje to, že jde o tzv. retinosporu. Některé jehličnany z čeledi cypřišovité totiž mají v mládí delší ježatě rozložené jehlice, v dospělosti pak k větvičkám přilehlé šupinovitě zkrácené jehlice. Někteří jedinci si podržují mladistvý vzhled déle a jsou-li množeni vegetativně (řízkováním), jsou ježatí natrvalo (retinospora). Právě to je případ popisované bonsaje.   

Dle kritického posouzení dochovaných korespondenčních zpráv ji do Evropy přivezl z Japonska roku 1882 hrabě Karl Stubenberg, který měl zálibu v botanice. Tehdy ovšem musela být alespoň stoletá, jestliže byla opravdu cenným exemplářem, hodným obtížného transportu až z Dálného východu. Usuzujeme proto, že má stáří určitě přes 230 let. Dle našeho pátrání v Evropě starší není. Také výjimečně dlouhý čas pěstování mimo Orient (nyní již přes 130 let) z ní činí unikát jako součást evropského kulturního dědictví.  

Korunový prostor bonsaje je přibližně 12krát větší nežli kořenový prostor. Oba tyto prostory jsou utvářeny zahradnickými postupy (každoroční sestřih koncových větviček, omezování kořenového balu při přesazování každé 3 roky). Relativně malý kořenový prostor přispívá k pomalému růstu koruny. Malá nádoba je také méně nápadná, nechává vyniknout stromu samotnému. 

Působivost vzhledu bonsaje vždy dotváří také právě k ní ladící nádoba. V daném případě ji podle návrhu vzešlého z Botanické zahrady zhotovili nejlepší čeští specialisté, v keramickém ateliéru Klika & Kuřátková.  

Osudy bonsaje v Evropě.

Zprvu se bonsaj, jak se traduje r. 1882 importovaná z Japonska hrabětem Karlem Boromeem von Stubenberg (1860-1928), nacházela ve Vídni. (Také uváděné roky importu 1782 nebo 1872 jsou vzhledem k životopisným datům nepravděpodobné!) Karel byl, jak se píše v korespondenci, velký botanik. Později hrabě z praktických majetkových důvodů adopcí změnil příjmení na Stubenberg-Nimptsch a roku 1916 se stal držitelem panství v Kyšperku (od r. 1950 nazývaném Letohrad). Jeho manželka Paulina jej přežila o 10 let a zůstala po Karlovi držitelkou panství. Roku 1931 přišel z rodného Rakouska do Kyšperku jako nový panský zahradník pan Robert Tříletý (1905-1971) a právě jemu (dle korespondence) prý hraběnka Paulina Stubenberg předala i vzácnou bonsai. Zda ji z Vídně přivezl ještě hrabě Karel, anebo až po jeho smrti hraběnka Paulina, nevíme.

Pan Tříletý se o bonsai staral ji k stáru, když onemocněl, svěřil svému příteli, panu učiteli Josefu Kudláčkovi (1916-2012). Pan učitel ji roku 1977 věnoval Botanické zahradě Liberec a ve svém dopise napsal: "Kdybych ji od p. Tříletého nedostal, byla by již dávno skončila na ohýnku jako roští."

V Botanické zahradě Liberec byla bonsaj zprvu vystavena při cestě v jednom z bývalých skleníků. Tam ji tehdy bohužel ničili někteří z návštěvníků otrháváním větviček, pokládaných za suvenýry. Koruna byla z jedné strany vyholena natolik, že některé větve, pozbyvší všech zelených částí, následkem toho odumřely a kmen začínal být dutý. Celkem bědný stav bonsaje, zasazené v primitivně udělané bedně, je zaznamenán fotografií z r. 1990.  

Od roku 1990 převzal určující ředitelské místo v BZ první skutečně školený botanik v celé její historii, čímž se změnil i varující vývoj osudu bonsaje. Byla zahájena náprava poničené koruny, a  také zadána výroba speciální keramické nádoby, která nahradila nevzhlednou bednu (autorka návrhu Regina Novotná, pracovnice BZ).

Korespondence týkající se bonsaje.

Jak se s bonsají pracuje. 

Fotografie ze současnosti (r. 2015) dokládají něco ze života bonsaje. Bonsai byla přesazena a při tom byly vyčesány a zkráceny kořeny. Studentkou Církevního gymnázia Kutná Hora byly pořízeny přesné míry bonsaje, z nichž ty nejdůležitější jsou uvedeny v závěrečné tabulce.

Rozměry bonsaje v roce 2015.

(V tomto sdělení je kromě historických fotografií užito též fotografií, Z. Prknové a M. Studničky.)