Domů > Novinky > 25. října

25. října

25. října:

Právě byly do pavilonu H - Pravěk umístěny zvláštní jehličnany v květnících. Patří do čeledi nohoplodovité (Podocarpaceae) a ačkoli jsou opravdu příbuzné třebas se smrkem nebo borovicí, mají široké listy a ne jehličí. Jsou také odlišné tím, že jsou dvoudomé. Jsou to stromy vyskytující se v subtropických podmínkách, a přitom ve vlhku daném horským klimatem. U nás je lze udržet pouze ve skleníkových podmínkách.

Geohistoricky patří do těch velice vzdálených dob pravěku, než se rozpadl jižní superkontinent Gondwana. Ten dal po rozpadu a rozestoupení jeho zlomků vzniknout dnešním světadílům. Nedivte se proto, že jeden druh popisovaných jehličnanů dnes pochází třebas z jednoho ostrova poblíže Afriky, jiný zase z Japonska, a zase jiný je třebas endemitem Taiwanu. Skupina jehličnanů v pavilonu Pravěk je botanickou kuriozitou!

88.jpg

89.jpg

90.jpg

91.jpg

Mohutné pouštní rostliny vykvetly v pavilonu F.

Druhy Yucca elephantipes a Nolina recurvata pocházejí z Mexika. Nejsou to kaktusy, ale spolu s vysokými druhy kaktusů v přírodě rostou. Mají nejen mohutná květenství, ale i zajímavou morfologii. Například Nolina je dole rozšířena, asi jako figurka do hry "Čověče, nezlob se!".

92.jpg

93.jpg

94.jpg

95.jpg

Délka květní ostruhy: 28 cm!

Orchidej Angraecum longicalcar má jméno přeložitelné do češtiny jako větrobýl dlouhoostruhatý. Měřil jsem ostruhu jednoho z květů a měla délku udanou v nadpise. Na Madagaskaru se vyskytuje spolu s lišajem Xanthopan morgani, známým jako opylovač orchidejí tohoto rodu. Dvě robustní rostliny byly dnes umístěny nade dveře do pavilonu G.

96.jpg

97.jpg

98.jpg

Posvítíme si na ně poněkud lépe! (Fejeton)

Tohle říkal v dávných časech jeden vlivný politik, jemuž jsem v zájmu Botanické zahrady oponoval. A pak následoval audit, finanční kontrola, též několik pokusů o nátlak směrem k nepravostem, jež by leckdo bez váhání  nazval zneužitím pravomocí veřejného činitele. No, absolvovali jsme to a vše skončilo dalším konstatováním téhož politika: "Nejhorší je, že to tam nejde bez odborníka!" Byli ale i politici takoví, kteří Botanické zahradě různou měrou prospěli,  zjednali si tím můj respekt a před veřejností mají zásluhu zhmotněnou v dosažené kvalitě Botanické zahrady.(Hrůza: Jsem už pamětníkem!)

Dnes ale to zmíněné "posvítíme si na ně lépe" konstatuji sám, neboť chci upozornit na nové řešení osvětlení ve všech výstavních vitrínách v horním patře skleníků. Nyní je silnější, a také variabilní, dle potřeby daného aranžmá. Zobrazené orchideje v tomto světle září právě dnes!

99.jpg

100.jpg

101.jpg

102.jpg

Bláznit je někdy hezké aneb případ s kameliemi. (Fejeton)

Dnes jsem pořídil dokument o tom, že jedna ze starobylých unikátních kamelií vykvetla hodně předčasně. Ono jí to vůbec neuškodí, přičemž má takové množství poupat, že pokvete velmi dlouho, až do prosince, kdy je kvetení kamelií normální. Právě o ní píši ono "bláznit je někdy hezké". Na druhé fotografii vidíte řadu 22 přísně vybraných nejkrásnějších odrůd kamelií, jež se do pavilonu I k těm zasazeným do volné půdy prostě nevejdou. Obsadili jsme jimi spojovací chodbu, která spojuje veřejnosti nepřístupné skleníky s expozicemi. Zúžili jsme tím šířku potřebnou pro průjezd všelijakých zařízení k obsluze expozic, neboť "bláznit je někdy hezké":

Když jsem psal knihu o Botanické zahradě a chtěl jsem v souvislosti s našimi kaméliemi upozornit i na speciální sbírku kamelií v německé Pirně-Zuschendorfu, jel jsem se tam podívat. Byla tam zrovna výstava věnovaná jen těmto rostlinám. Byly tam svezeny ukázkové květy z celého Německa, kde má pěstování kamelií velkou tradici. Propadl jsem kráse šlechtěných odrůd natolik, že jsem je začal také shánět a nakupoval jsem je. Některé, velmi zřídka dostupné, jsem také porůznu vyžebral. Nyní tedy existuje zobrazené defilé odrůd, výsledek zmíněného pobláznění. V zimě již většinou pokvetou, a tak se budou postupně objevovat na cestě vedoucí pavilonem I. Pak mi jistě dáte za pravdu, když zde tvrdím, že bláznit je někdy hezké!

103.jpg

104.jpg