Home > Supplements (in Czech language only) > Kapradiny z čeledi marsilkovité - největší záhada botaniky.

KAPRADINY Z ČELEDI MARSILKOVITÉ - největší záhada botaniky.

Čeleď je od všech ostatních kapradin velmi odlišná. Obsahuje pouhé tři rody: míčkovka (Pilularia 5 druhů), regnellidium (Regnellidium 1 druh) a marsilka (Marsilea 60 druhů). Každý z těchto rodů je zastoupen ve sbírkách BZ Liberec. Ve venkovní expozici Květena mokřadů a vodních zahrad je vystavena míčovka kulkonosná (Pilularia globulifera) a marsilka čtyřlistá (Marsilea quadrifolia). Ostatní druhy jsou v nepřístupných depozitářích a slouží k odborným účelům (např. fotografie do knih a článků) a k výměnám sortimentu s jinými botanickými zahradami.

1101.jpg Pilularia globulifera (Evropa)

1102.jpg Míčovka kulkonosná (Pilularia globulifera) se sporokarpy.

1103.jpg Regnellidium diphyllum (jižní Brazílie)

1104.jpg Reglellidium dvoulisté (Regnellidium diphyllum) se sporokarpy.

1105.jpg Marsilea costulifera (Austrálie)

1106.jpg Marsilea minuta (trop. Afrika a Madagaskar)

1107.jpg Marsilea mutica (Nová Kaledonie)

1108.jpg Marsilea quadrifolia (Evropa)

1109.jpg Marsilea schelpiana (jižní Afrika)

1110.jpg Marsilea strigosa (jižní Evropa, Střední Asie, sev. Afrika)

Ke zvláštnostem marsilkovitých oproti normálním kapradinám patří:

  • neobvyklý tvar listů, jež jsou niťovité (u míčovek), dlouze řapíkaté s dvojčetnou čepelí (u regnelidia) nebo dlouze řapíkaté se čtyřlístkovitou čepelí (u marsilek).
  • výtrusnice nejsou volně viditelné na rubu listů nebo na jejich speciálních úkrojcích jako u normálních kapradin, ale jsou uzavřené ve sporokarpech čili výtrusných plůdcích, což jsou uzavřené kulaté až oválné stopkaté útvary vytvořené na bázích listů či oddencích. Sporokarpy jsou tvrdé, odolné, mohou přetrvat i v mnohaletém suchu a uchovat životaschopné výtrusy.
  • mají, na rozdíl od jiných kapradin, dvojí výtrusy: samičí makrospory a samčí mikrospory (rostliny heterosporické).
  • pohlavní stadium (gametofyt) není lupenitý jako u normálních kapradin. Je redukovaný a vyvíjí se v samičím výtrusu, setrvávajícím ve výtrusnici. Výtrusnice jsou v té době vyhřezlé ze sporokarpu, plovoucího a pukajícího ve vodě. Tam také, po oplození pomocí obrvených pohyblivých spermatozoidů, vzniká zárodek nepohlavního stadia (budoucí rostlinka typického vzhledu).
  • spánkové pohyby: Listy mohou být plovoucí i vynořené, přičemž ty vynořené na noc svírají k sobě svoje lístky a na den se rozkládají do plochy.

1111.jpg Marsilea schelpiana ve dne.

1112.jpg Marsilea schelpiana v noci.

Marsilky různých druhů lze rozlišovat i dle rozdílně uspřádaných a rozdílně tvarovaných sporokarpů, jak je vidět na příkladech:

1113.jpg Marsilea minuta

1114.jpg Marsilea schelpiana

1115.jpg Marsilea quadrifolia

Výlučné vlastnosti těchto vodních nebo polovodních kapradin se staly podezřelými holandskému botanikovi prof. A. D. J. Meeusemu, který je pro svoje excentrické názory na evoluci rostlin a náznaky jejích zatím nezvažovaných možných cest v morfologii rostlin jedněmi nazýván "botanickým disidentem", druhými "botanickým géniem". Několikrát - poprvé r. 1961 - vystoupil s názorem, že tzv. kapraďosemenné rostliny (Pteridospermae), známé pouze z pravěkých zkamenělin a považované za dávno zcela vymřelé, mohou mít přece jen dodnes žijící pokračovatelky! Mohly by prý jimi být právě rostliny marsilkovité [viz Meeuse A. D. J. (1986): Anatomy of Morphology.- nakl. E. J. Brill, Leiden.]

Rostliny kapraďosemenné (Pteridospermae) jsou známé ze zkamenělin, nacházených v kamenouhelných dolech i na českém území. Jsou vidět na ukázkách z vitríny před pavilonem D Pravěk a zde na fotografiích.

1116.jpg Lyginodendron larischii (Žacléř, důl Jan Šverma).

1117.jpg Mariopteris muricata (Radvanice, důl Stachanov).

1118.jpg Spheropteris franzlii (Radvanice, důl Stachanov).

Rozporuplně znějící název této skupiny spojuje zdánlivě neslučitelné: kapradiny, množící se výhradně výtrusy, a rostliny semenné, které zase vypadají úplně jinak než kapradiny. Kdysi hojné, a potom úplně vymřelé pravěké rostliny kapraďosemenné však byly zvláštní samostatnou vývojovou větví. Vyvinuly se vedle kapradin (paralelně) a nikoli z kapradin, jimž se ale velice podobaly. Na listech ovšem vytvářely semena, což byl v jejich době znak podstatným způsobem pokročilý. Semena totiž znamenala menší podřízenost výkyvům a nepřízni klimatu, a tedy zlepšenou schopnost osidlování souše. V nich, při vývinu a zrání, je chráněno celé mikroskopicky malé pohlavní stadium.  Proběhne tam také pohlavní akt a vznik zárodku nepohlavního stadia; to známe jako "typickou" velkou zelenou rostlinu. Stejně, avšak v dokonalejší formě, probíhá střídání stadií (generací) čili rodozměna i u současných semenných rostlin. Marsilkovité jako by jevily vývojové náznaky takových zdokonalení, a proto jsou tak záhadné a pro světovou botaniku i evoluční biologii vysoce zajímavé. Žel, v botanických zahradách se pěstují celkem zřídka!