LÁČKOVKY (NEPENTHES) význačná sbírka masožravých rostlin v BZ.
Láčkovky, jichž bylo objeveno a popsáno již 120 druhů, se vyvinuly v tropické jihovýchodní Asii. Nejvíce se vyskytují na Borneu (36 druhů), Sumatře (36 druhů), na Filipínách (21 druh), na Nové Guineji (13 druhů) a na Celebesu (10 druhů). Ve většině případů jde o ostrovní endemity, někdy rostoucí na jediné lokalitě. Jsou to podle druhu plazivé a šplhavé liány, často i mohutné polokeře, anebo i epifyty a petrofyty (rostou na stromech a skalách). Jejich lapacími orgány jsou konvicovité láčky s víčkem, které je nepohyblivé. Některé druhy mají velmi odlišné láčky dole, na zemi či při zemi, a nahoře, až několik metrů nad zemí. Zřejmě to souvisí s rozdílnou nabídkou hmyzu, hlavní potravy láčkovek, v dolních a horních partiích tropických deštných a mlžných lesů. Také rozdíly ve tvarech i barvě láček u různých druhů asi souvisí s určitou potravní specializací. Láčkovky s opravdu velkými pastmi, jako je ve sbírkách BZ Nepenthes merrilliana, N. mira, N. rafflesiana, N. rajah (rekordní láčka 41 cm velká) nebo N. truncata (a z dalších druhů N. attenboroughii, N. deaniana a N. palawanensis), loví i velké brouky a tropické šváby, někdy i malé obratlovce. Jednoduše vypadající pasti jsou ve skutečnosti složitě přizpůsobené k lákání, a potom zadržování kořisti. Trávicí tekutina v láčkách obsahuje enzymy.
|
|
|
|
|
|
Některé druhy láčkovek jsou gracilní rostlinky, jiné jsou mnoho metrů dlouhé liány. V přírodě se jako nejvzrůstnější projevuje N. bicalcarata, a proto exemplář vysazený v expozici v pavilonu D je nutno pro daný prostor omezovat řezem. Lapací schopnost, posuzovaná podle množství kořisti nalézané v pastech, je největší mezi masožravými rostlinami různých rodů, ale je podobná jako u severoamerických špirlic (Sarracenia). Princip pasivních (nepohyblivých) láčkovitých pastí je u obou těchto rodů stejný, ač si nejsou příbuzné ani příliš podobné. Defilé láčkovek ze sbírky BZ je připojeno ve fotogalerii.
|
|
|
|
Láčkovky se také již od 19. století šlechtí křížením, anebo výběrem mutantů z přírodních populací. Kříženci neztrácejí schopnost masožravosti a zpravidla si, stejně jako botanické druhy, i v umělých podmínkách skleníků přilákají a uloví početný hmyz. V pozemních láčkách se kromě mravenců často vyskytují také mnohonožky, v horních láčkách bývá nalezeno také mnoho mravenců (tropických druhů zdomácnělých ve sklenících) a zdomácnělých škodlivých tropických švábů.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Největší zájem o šlechtěné láčkovky byl ve viktoriánské Anglii, protože majetní sběratelé rostlin měli vlastní skleníky a nakupovali do nich hlavně orchideje a tropické kuriozity. Láčkovky nejsou vhodné pro bytové podmínky, a proto se starodávné hybridy (vzniklé ale i v USA, Francii nebo Německu) ze sbírek časem vytratily a staly se nedostupnými (ve sbírce BZ N. cv. Dormanniana, N. cv. Dyeriana, N. cv. Mastersiana, N. cv. Mixta aj). Hybridy vznikají v menším počtu dodnes, ale sporadicky.