Masožravé rostliny - pavilon D (Carnivorous plants - pavilion D)

Jen velmi málo botanických zahrad má tak rozsáhlou ukázku této ekologicky vymezené skupiny rostlinných druhů, jichž existuje ve volné přírodě zhruba jen 500. Jsou to rostliny z nejrůznějších, klimaticky rozličných koutů Země, patřící do navzájem málo příbuzných čeledí, a proto po stránce pěstitelské představující složitý problém. Některé z nich patří mezi zvláště složitě pěstované, nejobtížněji udržitelné rostliny ve sbírkách Botanické zahrady.

S tím souvisí skutečnost, že některé z vystavených rostlin jsou proslaveny v odborných publikacích vydaných v zahraničí i v literatuře domácí, neboť právě zde byly zkoumány i fotografovány. V pavilonu D stojí za pozornost například druhy, u nichž má Botanická zahrada Liberec světový primát, a sice dva z druhů tučnic, Pinguicula rotundiflora a P. moctezumae. Ty zde byly prvně na světě uměle pěstovány, rozmnoženy a do detailu ekologicky prozkoumány. Později byly odtud uvedeny do kultury také v dalších botanických zahradách po světě. Prvá z nich byla podle zde vypěstovaných exemplářů roku 1985 vědecky popsána a nazvána botanickým jménem platným dnes po celém světě. Stejně tomu bylo později také u druhu Pinguicula pilosa.

Několik z vystavených druhů masožravých rostlin také patří mezi nejohroženější druhy světa. Botanická zahrada tomu však jen nepřihlíží, ale je známa svým velice úspěšným programem záchrany tučnice české (Pinguicula bohemica) metodou laboratorní mikropropagace a výsadeb do přirozených společenstev pomocí metody tzv. malých disturbancí.

Pavilon masožravých rostlin tedy není pouhou turistickou atrakcí, ale je prezentací vědecky zajímavé a mnoha vědci využívané skupiny druhů. Vždyť i věhlasný Charles Darwin ne náhodou právě masožravým rostlinám věnoval svoje nejrozsáhlejší dílo, knihu "Insectivorous plants" (London 1875), i když co do významu zastíněné důležitějším spisem "O vzniku druhů přírodním výběrem".