Domů > Novinky > 17. října

17. října

17. října:

Do Liberce se jezdí na lyže, poněvadž zimy jsou tu kruté a dlouhé - tedy pokud se vyvedou normálně. V Botanické zahradě tedy vítáme alespoň to obvykle spíše krátké léto a z jednoho vysokého skleníku vyvážíme ven na volné prostranství  velkou skupinu z různých druhů palem a stromovité kapradiny. Vzhledem k váze těchto stromů, pěstovaných v sudech dělaných na míru, používáme k převozu speciální podvozek s hydraulikou, tažený traktorem. Palmám čas od času doslouží a prohnije sud, a potom dojde na přesazování. O něm, protože v případě 4 palem k němu došlo dnes, právě píši.

Lidi, kteří hned všechno přepočítávají na peníze a nevnímají jiné hodnoty a jiné významy záležitostí, nemám ani trochu rád. Přesto dnes budu uvažovat nad tím, kolik takový háječek na volném prostranství vlastně finančně přijde. Nemohu sice vyčíslit, kolik stojí teplo ve skleníku a celá péče o palmu, která je drahná léta ošetřována a transportována. Mohu však posloužit údajem o ceně jediného sudu na palmu, který pro nás vyrábějí bednáři tak, aby byl přizpůsoben zmíněnému způsobu transportu. Palmy těžko snášejí přesazování, při němž se musí trochu osekat kořenový systém, aby se do nového sudu vešel nejen kořenový bal, ale také určité množství nové půdy: To je důvod, proč se sudy vyrábějí z velmi kvalitního dubového dřeva a  mají masivní stěny. Cena se pak vyšplhá na 23 tisíc Kč za kus. To se pozve auto s hydraulickou rukou a zaměstnají se 4 odborné síly, jeřábníka v to nepočítaje. To se také počítá.

Lze tedy kvalifikovaně odhadnout, že když si někdo vyjde v létě před skleníky, usedne na lavičku pod palmami a poslouží si tam kafíčkem, stává se uživatelem palmového háječku ocenitelného v řádu statisíců korun. Tak to je ten špás, o němž vlastně nikdo ani neví. Ale víte, co je na celé věci nejcennější? Nejsou to sudy, motohodiny jeřábu, ani cena pracovních sil, ba ani jen odhadovaná hodnota palem samotných. To, co cením nevýše, je "lidský fištrón", to jest nápadité řešení v těchto bodech:

1) Aby to nějak šlo udělat a nikdo se při transportech takových břemen nezranil.

2) Aby to celé vypadalo vzhledně a vkusně.

3) Aby to také vypadalo úplně jednoduše, jako že takový zázrak se dělá na počkání.

121.jpg Úprava kořenového balu.

122.jpg Speciální sud na palmu.

123.jpg Hutnění půdy kolem palmy.

a to bude její smrt!

Oblíbené pokoukání skýtá balkon dovolující výhled do pavilonu F shora. Po levé straně je také vidět jedinečnou sbírku populárních tillandsií, vzácných bromeliovitých rostlin. Tam si lze povšimnout největší z nich, druhu Tillandsia marnier-lapostollei, rostoucí v překvapivě malém květníku. Seznamme se s touto rostlinou blíže:

Velikostí růžice 130 cm se tato tillandsie vymyká z průměru. Je známa pouze z jediného naleziště v Ekvádoru. Roste tam na vyprahlém výslunném skalním srázu v malé nadmořské výšce. Může tam, v drsných podmínkách, přežít jen díky své velmi tuhé nálevkovité růžici, která je proti vysušení chráněna voskovým povrchem a dole je vodotěsná. Funguje jako cisterna, v níž se uchová každá kapka či krůpěj vody z deště či mlhy, která do růžice sjede po nálevkovitě rozevřených žlábkovitých listech. Rostlina pak nepřijímá vodu obvyklým způsobem jen pomocí kořenů, ale hlavně z cisterny. Může se však zásobit vodou i z pouhé ranní rosy! Dělá to tak, že využije nesčetného množství mikroskopicky malých sacích šupin, pokrývajících povrch celé růžice. Do nich se rosa vsakuje a je převedena do nitra listu. Tam je speciální "vodní pletivo", jehož buňky dovedou jímat zásobu vody a vydávat ji dle potřeby dalším živým buňkám.

Jak bylo zmíněno, rostlina patří do čeledi bromeliovité. Pro tuto celou početnou čeleď je charakteristické, že každá listová růžice několik let (nebo i řadu let) zvětšuje svou velikost a sílí, a potom vykvete a plodí. Podruhé již nikdy nekvete a uhyne. Nové pokolení vzniká z nepatrných semenáčků. V řadě případů však dochází i k vegetativnímu obnovení formou dceřiné růžice vyrůstající před dobou květu někde mezi listy anebo na "kmínku" mateřské rostliny.  Tillandsia marnier-lapostollei v expozici se zjevně připravuje k vývinu květenství. Pěstování ze semen je u těchto rostlin poněkud obtížné a nejisté, a tak je dobře, že na bázi se již vytvořila dceřiná růžice. Tillandsie tedy vykvete, a to bude její smrt. Nějaký čas ale bude ještě živit dceřinou rostlinku, kterou oddělíme v době, kdy bude mateřská rostlina zjevně chátrat.

124.jpg Kaktusový skleník viděný z balkonu.

125.jpg Sbírka tillandsií vlevo od balkonu.

126.jpg Tillandsia marnier-lapostollei pokvete.

127.jpg Úpatí kmínku této tillandsie.