ROSTLINY NAHOSEMENNÉ V BOTANICKÉ ZAHRADĚ

Rostliny tvořící sice semena, ale ještě nikoli květy a plody, se označují rostliny nahosemenné (Gymnospermae). K tomuto zdokonalení (květům a plodům), známému až u ještě dokonalejších rostlin krytosemenných, vývojově nedospěly.

Rostliny nahosemenné nepovažujme  za příbuzensky spřízněnou přirozenou systematickou jednotku; jsou tzv. vývojovým stupněm, tj. skupinou rostlin dosáhnuvších podobné dokonalosti. Nahosemenné rostliny jsou dokonalejší než rostliny výtrusné.

Místo květů mají nejčastěji šištice toho, anebo onoho pohlaví.  Samčí šištice jsou složené z prašných plodolistů. Samičí šištice jehličnanů jsou složené z dřevnatých šupin, kdežto u kejákovitých (Zamiaceae, z příbuzenstva cykasů) jsou z dužnatých plodolistů. U tisů (Taxus) jsou samičí šištice redukované až v jedinou šupinu, která dužnatí v míšek, vypadající jako červená bobule. Přesto je semeno holé, v plodu neuzavřené, stále viditelné otvorem v míšku. U cykasů jsou semena na okrajích volných plodolistů, uspořádaných v rozložené šroubovici. U jinanu je semeno na stopce, zcela holé, a přitom s dužnatým osemením (takže se zdá být peckovicí, kterou ovšem není).

V expozicích Botanické zahrady jsou zastoupeny všechny recentní vyšší systematické jednotky nahosemenných, a také fosílie vymřelých. Jsou představeny dále:

Vymřelé nahosemenné z permokarbonských vrstev (viz vitrína před pavilonem H): kordait (zcela končící vývojová větev), walchie (přímá předchůdkyně araukarioidních jehličnanů pokračujících do recentu), cykasotvará dřevina (perspektivní hlavně pro následující druhohory).

Evolučně izolované zvláštní nahosemenné ze třídy Gnetopsida, nesoucí některé odvozené, překvapivě pokročilé znaky, jakoby směřující ke krytosemenným: Gnetum gnemon (viz pavilon G), Welwitschia mirabilis (viz pavilon A nahoře), Ephedra distachya (viz venkovní expozice "Design v duchu přírody").

Rostliny cykasotvaré, obsahující dnes jen čeledi Cycadaceae, Zamiaceae a Stangeriaceae, byly v maximálním rozvoji v druhorách, kdežto dnes jsou považovány za "žijící zkameněliny". Některé patří k nejohroženějším druhům světa a zde zobrazený Microcycas calocoma je unikátem evropského významu.

Starobylé jehličnany z čeledi nohoplodovité (Podocarpaceae) v pavilonu H - Pravěk. Velmi stará a specializovaná vývojová větev. Spolehlivě jsou doloženy z druhohor, optimum měly ve třetihorách.

Hlavotis japonský (Cephalotaxus harringtonia), reprezentant evolučně izolovaného starobylého řádu s jedinou čeledí Cephalotaxaceae, doloženou z druhohor. (Přirovnání k tisovitým není oprávněné.)

Jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba), poslední reprezentant druhohorní čeledi Ginkgoaceae. Počítá se k jehličnanům, kde je zcela izolovaný jako zakončení velmi staré evoluční větve. Považován za "žijící zkamenělinu". Strom je v alpinu, vyšlechtěné odrůdy v "Orientální zahradě".

Starobylé jehličnany z čeledi blahočetovité (Araucariaceae). Velmi stará a specializovaná vývojová větev. Spolehlivě jsou doloženy z konce prvohor, optimum měly v druhohorách.

Moderní jehličnany (řád Pinales) jsou v Botanické zahradě uplatněny především ve venkovních partiích včetně alpina, a sice buď v botanických druzích, anebo v kultivarech.

Kuriozními jehličnany jsou unikátní jalovec čínský ve tvaru bonsaje (k vidění dočasně na výstavách) a pamětihodné druhy cypřišů pěstované ve skleníkovém pavilonu I.

Unikátní bonsaj do Evropy přivezl z Japonska roku 1882 hrabě Karl Stubenberg, který měl zálibu v botanice. Tehdy musela být alespoň stoletá, jestliže byla opravdu cenným exemplářem, hodným obtížného transportu až z Dálného východu. Zprvu se bonsaj nacházela ve Vídni. Do Čech ji podle jedné verze záhy převezl sám hrabě Stubenberg, podle druhé jeho manželka Pavlína až roku 1928. Měl to být noblesní dar bratru hraběte Karla, žijícímu v Letohradu ve východních Čechách. V Letohradu se o bonsaj staral panský zahradník pan Tříletý. Ten ji k stáru nakonec svěřil svému příteli, panu učiteli Josefu Kudláčkovi. Pan učitel ji roku 1977 věnoval Botanické zahradě Liberec a ve svém dopise napsal: "Kdybych ji od p. Tříletého nedostal, byla by již dávno skončila na ohýnku jako roští."

Cypřiš pravý (Cupressus sempervirens) je jehličnan spojený se starověkými kulturami, poskytoval dříví stavitelům pyramid. Cypřiš tassilský (Cupressus dupreziana) souvisí s ještě dávnějšími kulturami, jež obývaly Saharu v prehistorii, kdy tam ještě byla zelená savana. Lidé zanechali v pohoří Tassili, v nitru žhavé Sahary, jako zprávu o tom svoje kresby na skalách. Tam, v naprosté izolaci, byly objeveny i tyto převzácné cypřiše, s kmeny silnými až 2,5 m. Dnes jsou domorodými Tuaregy silně poničené.

EPILOG: Jestliže nahosemenné byly překonány ještě dokonalejšími krytosemennými, neznamená to, že jsou vesměs nemoderní. Také v současných podmínkách na planetě Zemi jsou tu a tam tak úspěšné, že se stávají dominantními rostlinami. Příkladem je severská tajga v Asii i Severní Americe, stupeň kosodřeviny s borovicí klečí v Krkonoších, lesy sekvojí a sekvojovců v Kalifornii apod. (MS)