Domů > Dodatky > ROSTLINY NAHOSEMENNÉ

ROSTLINY NAHOSEMENNÉ V BOTANICKÉ ZAHRADĚ

Rostliny tvořící sice semena, ale ještě nikoli květy a plody, se označují rostliny nahosemenné (Gymnospermae). K tomuto zdokonalení (květům a plodům), známému až u ještě dokonalejších rostlin krytosemenných, vývojově nedospěly.

Rostliny nahosemenné nepovažujme  za příbuzensky spřízněnou přirozenou systematickou jednotku; jsou tzv. vývojovým stupněm, tj. skupinou rostlin dosáhnuvších podobné dokonalosti. Nahosemenné rostliny jsou dokonalejší než rostliny výtrusné.

Místo květů mají nejčastěji šištice toho, anebo onoho pohlaví.  Samčí šištice jsou složené z prašných plodolistů. Samičí šištice jehličnanů jsou složené z dřevnatých šupin, kdežto u kejákovitých (Zamiaceae, z příbuzenstva cykasů) jsou z dužnatých plodolistů. U tisů (Taxus) jsou samičí šištice redukované až v jedinou šupinu, která dužnatí v míšek, vypadající jako červená bobule. Přesto je semeno holé, v plodu neuzavřené, stále viditelné otvorem v míšku. U cykasů jsou semena na okrajích volných plodolistů, uspořádaných v rozložené šroubovici. U jinanu je semeno na stopce, zcela holé, a přitom s dužnatým osemením (takže se zdá být peckovicí, kterou ovšem není).

999.jpg Cycas edentata, samčí šištice; pavilkon H.

1000.jpg Zamia kickxii, samičí šištce; pavilon A nahoře.

1001.jpg Pinus lambertiana, zralá semenící šiška; vitrína v pavilonu A.

1002.jpg Pinus sabiniana, zralá semenící šiška; vitrína v pavilonu A.

V expozicích Botanické zahrady jsou zastoupeny všechny recentní vyšší systematické jednotky nahosemenných, a také fosílie vymřelých. Jsou představeny dále:

Vymřelé nahosemenné z permokarbonských vrstev (viz vitrína před pavilonem H): kordait (zcela končící vývojová větev), walchie (přímá předchůdkyně araukarioidních jehličnanů pokračujících do recentu), cykasotvará dřevina (perspektivní hlavně pro následující druhohory).

1003.jpg kordait

1004.jpg walchie

1005.jpg cykasotvará

Evolučně izolované zvláštní nahosemenné ze třídy Gnetopsida, nesoucí některé odvozené, překvapivě pokročilé znaky, jakoby směřující ke krytosemenným: Gnetum gnemon (viz pavilon G), Welwitschia mirabilis (viz pavilon A nahoře), Ephedra distachya (viz venkovní expozice "Design v duchu přírody").

1006.jpg Liánovec stromovitý (Gnetum gnemon)

1007.jpg Gnetum gnemon

1008.jpg Chvojník dvouklasý (Ephedra distachya)

1009.jpg Ephedra distachya.JPG

1010.jpg Welwitschie podivná (Welwitschia mirabilis) v expozici BZ.

1011.jpg Welwitschia mirabilis v přírodě (J. Afrika, foto Z. Vobořil).

1012.jpg Samčí šištice welwitschie v BZ.

1013.jpg Pařezovitý stonek a listy s neukončeným růstem.

Rostliny cykasotvaré, obsahující dnes jen čeledi Cycadaceae, Zamiaceae a Stangeriaceae, byly v maximálním rozvoji v druhorách, kdežto dnes jsou považovány za "žijící zkameněliny". Některé patří k nejohroženějším druhům světa a zde zobrazený Microcycas calocoma je unikátem evropského významu.

1014.jpg Cycas edentata se samčí šišticí. Pavilon H.

1015.jpg Cycas circinalis s plodolisty a dvěma semeny. Pavilon H.

1016.jpg Zamia roezlii v pavilonu E.

1017.jpg Zamia roezlii, samčí šištice.

1018.jpg Bowenia spectabilis v pavilonu C.

1019.jpg Bowenia spectabilis, samčí šištice.

1023.jpg Lepidozamia peroffskyana, samčí šištice.

1021.jpg Encephalartos villosus, samčí šištice.

1025.jpg Macroz. lucida, samčí šištice.

1022.jpg Lepidozamia peroffskyana v pavilonu H.

1024.jpg Macrozamia lucida se samičí šišticí, v pavilonu H.

1020.jpg Encephalartos villosus v pavilonu A nahoře.

1026.jpg Microcycas calocoma v pavilonu H.

1027.jpg Microcycas calocoma, samčí šištice.

1031.jpg Ceratozamia mexicana, samčí šištice.

1029.jpg Dioon edule, rozebraná samičí šištice.

1030.jpg Ceratozamia mexicana v pavilonu H.

1028.jpg Dioon edule v pavilonu A nahoře.

Starobylé jehličnany z čeledi nohoplodovité (Podocarpaceae) v pavilonu H - Pravěk. Velmi stará a specializovaná vývojová větev. Spolehlivě jsou doloženy z druhohor, optimum měly ve třetihorách.

1032.jpg Nohoplod žebernatý (Podocarpus costalis)

1033.jpg Nageia nagi (Nageia nagi)

1034.jpg Nohoplod střechovitý (Podocarpus imbricatus)

1035.jpg Rutye Mannova (Afrocarpus mannii)

Hlavotis japonský (Cephalotaxus harringtonia), reprezentant evolučně izolovaného starobylého řádu s jedinou čeledí Cephalotaxaceae, doloženou z druhohor. (Přirovnání k tisovitým není oprávněné.)

1036.jpg Hlavotis japonský (Cephalotaxus harringtonia) v alpinu.

1037.jpg Spodní větvička hlavotisu.

1038.jpg Vrcholové větvičky hlavotisu.

Jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba), poslední reprezentant druhohorní čeledi Ginkgoaceae. Počítá se k jehličnanům, kde je zcela izolovaný jako zakončení velmi staré evoluční větve. Považován za "žijící zkamenělinu". Strom je v alpinu, vyšlechtěné odrůdy v "Orientální zahradě".

1039.jpg Ginkgo biloba cv. Fastigiata

1040.jpg Ginkgo biloba cv. Pragensis

1041.jpg G. biloba cv. Fastigiata

1042.jpg G. biloba cv. Pragensis

Starobylé jehličnany z čeledi blahočetovité (Araucariaceae). Velmi stará a specializovaná vývojová větev. Spolehlivě jsou doloženy z konce prvohor, optimum měly v druhohorách.

1043.jpg Blahočet úzkolistý (Araucaria angustifolia), pavilon H.

1044.jpg Blahočet araukánský (Araucaria araucana), pavilon I.

1045.jpg Blahočet ztepilý (Araucaria excelsa), pavilon I.

1046.jpg Damaroň mohutná (Agathis robusta), pavilon H.

1047.jpg Wollemie vznešená (Wollemia nobilis), pavilon H.

1048.jpg Větévka wollemie.

Moderní jehličnany (řád Pinales) jsou v Botanické zahradě uplatněny především ve venkovních partiích včetně alpina, a sice buď v botanických druzích, anebo v kultivarech.

1049.jpg Cypřišek nutkajský (Chamaecyparis nootkatensis ´Pendula´)

1050.jpg Jalovec čínský (Juniperus chinensis ´Plumosa Aurea´)

1051.jpg Mikrobiota křížolistá (Microbiota decussata)

1052.jpg Smrk ztepilý (Picea abies ´Virgata´)

1053.jpg Smrk Brewerův (Picea breweriana)

1054.jpg Smrk Engelmannův (Picea engelmannii ´Fendleri´)

Kuriozními jehličnany jsou unikátní jalovec čínský ve tvaru bonsaje (k vidění dočasně na výstavách) a pamětihodné druhy cypřišů pěstované ve skleníkovém pavilonu I.

1055.jpg Jalovec čínský (Juniperus chinensis ´Echiniformis´), bonsaj.

1056.jpg Cypřiš pravý (Cupressus sempervirens)

1057.jpg Cypřiš tassilský (Cupressus dupreziana)

Unikátní bonsaj do Evropy přivezl z Japonska roku 1882 hrabě Karl Stubenberg, který měl zálibu v botanice. Tehdy musela být alespoň stoletá, jestliže byla opravdu cenným exemplářem, hodným obtížného transportu až z Dálného východu. Zprvu se bonsaj nacházela ve Vídni. Do Čech ji podle jedné verze záhy převezl sám hrabě Stubenberg, podle druhé jeho manželka Pavlína až roku 1928. Měl to být noblesní dar bratru hraběte Karla, žijícímu v Letohradu ve východních Čechách. V Letohradu se o bonsaj staral panský zahradník pan Tříletý. Ten ji k stáru nakonec svěřil svému příteli, panu učiteli Josefu Kudláčkovi. Pan učitel ji roku 1977 věnoval Botanické zahradě Liberec a ve svém dopise napsal: "Kdybych ji od p. Tříletého nedostal, byla by již dávno skončila na ohýnku jako roští."

Cypřiš pravý (Cupressus sempervirens) je jehličnan spojený se starověkými kulturami, poskytoval dříví stavitelům pyramid. Cypřiš tassilský (Cupressus dupreziana) souvisí s ještě dávnějšími kulturami, jež obývaly Saharu v prehistorii, kdy tam ještě byla zelená savana. Lidé zanechali v pohoří Tassili, v nitru žhavé Sahary, jako zprávu o tom svoje kresby na skalách. Tam, v naprosté izolaci, byly objeveny i tyto převzácné cypřiše, s kmeny silnými až 2,5 m. Dnes jsou domorodými Tuaregy silně poničené.

EPILOG: Jestliže nahosemenné byly překonány ještě dokonalejšími krytosemennými, neznamená to, že jsou vesměs nemoderní. Také v současných podmínkách na planetě Zemi jsou tu a tam tak úspěšné, že se stávají dominantními rostlinami. Příkladem je severská tajga v Asii i Severní Americe, stupeň kosodřeviny s borovicí klečí v Krkonoších, lesy sekvojí a sekvojovců v Kalifornii apod. (MS)

1058.jpg Borovice kleč (Pinus mugo) v alpinu BZ.

1059.jpg Sekvoj vždyzelená (Sequoia sempervirens) v pavilonu I.

1060.jpg Sekvojovec obrovský (Sequoiadendron giganteum) vystavovovaný jako bonsaj.