Rustikální zahrádka, recesistická expozice.

aneb: případ recesistické expozice.

Kus trávníku obklopený administrativní budovou, výstavním sálem a skleníky byl nevyužitou plochou sice nevelkou, ale skýtající z hlediska tvorby dílčích expozic jistou výhodu: Izolovanost od všech ostatních částí Botanické zahrady, tudíž bez nutnosti logicky navázat na expozice okolní. Tam si může tvůrce s fantazií vymyslet cokoli! I kdyby se to nelíbilo. Vždyť tam nikdo pohlížet nemusí a může prostě, jako dosud kolem obyčejného trávníku, projít do výstavního sálu (je-li tam právě nějaká výstava).

Tak vypadala úvaha, po níž vznikl hrubý nákres zahrádky mého dědečka, jež zaujímala část původního dvorku za městským činžákem v Příbrami v Plzeňské ulici (dávno zbořeným). Vzpomněl jsem na ni, protože patřila k prázdninovým časům a vryla se do podvědomí. To podivuhodné téma snad nejstručněji vystihuje komentář z informační tabulky u později vzniklé expozice:

Rustikální zahrádka. Zde je připomenut způsob zahradní tvorby, jenž patří minulosti a již se nevyskytuje. Není popsán v literatuře, protože nemůže být považován za "zahradní architekturu". Jde o malé zahrádky ve venkovském stylu, které se ale běžně objevovaly i ve městech. Tam se v zahrádky proměnily části dvorků, aby hlavám rodin nesly po práci radost a domácnosti i drobný užitek. V osázení záhonů se leckdy ocitaly v paradoxní kombinaci různé zeleniny dohromady s okrasnými rostlinami, aby bylo něco k užitku do kuchyně a byly po ruce i květiny na hrob. Když v zahrádce nastal čas, kdy zrovna žádná z květin nezářila krásou, vynikly alespoň tehdy módní barevné skleněné koule, vyvýšené na tyčích. Rustikální zahrádky v předvedeném pojetí patří k našemu folklóru. Zračila se v nich česká povaha, libující si v praktičnosti, v prostém vkusu, ale nemilující přísný plán a řád. V našem 21. století dožívá poslední generace pamětníků, kteří ještě viděli takovéto zahrádky na vlastní oči.

Na papíře vypadá věc jednoduše, ale má svoje problémy: kde vzít starý sortiment, z čeho udělat hlavní pěšinu, jak má vypadat oplocení, zda použít skleněné dekorační koule, když není snadné sehnat je apod.

A tak se shánělo. Mistrná firma specializovaná na dřevěné ploty, výrobci atypických skleněných výtvorů tvořící i  zahradní koule známé z minulého století, archaické odrůdy kosatců a pivoňku z genového sortimentu vědeckého ústavu, ze zbořeniště staré originální cihly se značkami (tzv. zvonivky) na vydláždění pěšiny, na chalupě zkonfiskovat starou konev ručně vyrobenou klempířem někdy kolem r. 1920, od přítele darovaný "boží dřevec" (botanicky pelyněk brotan) atd.

Při této vlastně recesistické tvorbě uvnitř Botanické zahrady, je nutné vžívat se do způsobu myšlení a konání našich dědečků, vedoucích nejednou nuzný život, někdy pod deprimujícím vlivem společnosti zkoušené přežilými konvencemi z dob monarchie, také válkou a opět hrozící válkou. Zahrádka bývala jejich mikrokosmem, kde byli šťastni, oděni ve starých kalhotách a opírající se o rýč.

Realizace proběhla v roce 2017 natolik včas, aby byla zahrádka předvedena veřejnosti současně se zahájením vegetační sezóny.

V průběhu léta se právě tato expozice stala předmětem velkého zájmu, spojeného se vzpomínáním návštěvníků, fotografováním  a živým komentováním. Octla se i v relacích Českého rozhlasu, takovou pozornost vzbuzovala..