Živočišstvo obývající Botanickou zahradu.

Každá zahrada i park, jak je všeobecně známo, jsou zabydleny různým ptactvem a hmyzem, někdy i obojživelníky, a tu a tam savci. Botanické zahrady ovšem v tomto směru vynikají, protože jsou v nich vytvářeny napodobeniny  všelijakých přirozených rostlinných společenstev, mají členitý terén (například skalku či močál), a také mají z estetických důvodů nadprůměrnou nabídku kvetoucích rostlin. Zde ukážeme nápadné a zajímavé živočichy pozorované v naší BZ, i když o četných dalších víme, ale nepodařilo se je zatím vyfotografovat.

Motýli

Někteří motýli zabloudí každoročně do BZ na tahu, neboť k nám zalétají z jižní Evropy (babočka admirál, b. bodláková). Zde pak setrvají, takže je lze zastihnout ještě i počátkem října na podzimních květech hvězdnic. Je známo, že největším lákadlem pro motýly jsou keře komule (Buddleja), kvetoucí v Liberci kolem 20. července. Jsou zasazeny vpravo za vchodem do zahrady. Žluťásky řešetlákové ovšem nejčastěji lze zastihnout na kvetoucím hrachoru širolistém, vytrvalé popínavé rostlině umístěné u schodiště administrativní budovy.

Hmyz sající nektar za letu.

Největším hmyzem sajícím nektar v letu, podobně jako proslulí tropičtí kolibříci, jsou lišajové. Ty ovšem lze fotografovat zpravidla jen sedící, když za dne odpočívají; jsou aktivní až za soumraku a v noci. Existuje však relativně malý a skoro všudypřítomný druh lišaje, zvaný dlouhozobka svízelová, který létá i přes den; v BZ byl několikrát zastižen sající na hvozdících ve skalce i na pcháčích.

Dlouhososka velká je dvouřídlý hmyz. Jako příbuzné mouchy pestřenky velmi dobře létá a často se vznáší ve vzduchu na jednom místě. Dosahuje délky 8-12 mm. Zvýšenou aktivitu projevují samičky na jaře, kdy do prvních květů kladou vajíčka. Vylíhlé larvy se přichytí na drobné divoké včely, které navštíví květ a vniknou takto do jejích hnízda. Zde se larva živí pylem a včelími larvami. Zcela určitě je lze v BZ zastihnout na plicníku skvrnitém a na tařičkách ve skalce.

Netopýr a jeho potrava

Poměrně stará administrativní budova ze šedesátých let minulého století zřejmě skýtá příležitosti pro zimování netopýrů. Jeden zkřehlý, napůl spící jedinec se nechal vyfotografovat. Netopýři ovšem hojně létají nad Botanickou zahradou a potravou jsou jim třebas noční motýli. Housenka takového celkem nevzhledného bekyňovitého motýla štětconoše ořechového je polyfágní a byla zastižena na odkvetlém úboru slunečnice. Pravděpodobně nejvíce jich žije v nedostupné výšce korun na velkých bucích vedle administrativní budovy. Housenka má oproti dospělci atraktivní vzhled, jako by patřila někam do tropů.

Brouci

Nosorožík kapucínek, robustní brouk velký až 4 cm, je soumračný tvor. Létá zejména v noci a v podvečer. Jeho larvy žijí v trouchnivějícím dřevě, a také v kompostovaném listí. Tamtéž se hojně vyskytují larvy i dospělci i v Botanické zahradě.

Červenáček ohnivý byl zastižen zatím jen jednou. Žije v listnatých lesích a na jejich okrajích. Brouk dosahuje velikosti až 18 milimetrů. Živí se rostlinnými šťávami a medovicí z mšic. Larvy žijí pod kůrou stromů a jsou dravé;  živí se larvami jiných druhů.

Tesařík obecný se rozmnožuje v sousedství Botanické zahrady v trouchnivějících pařezech smrků a borovic. Samička je větší a zbarvená dočervena.

Střevlík vrásčitý bývá černý, jen někdy takto fialový. Je obyvatelem lesů a zahrad, kde se živí dravě, např. plži a žížalami, ale i šťávou z ovoce. Má raději chladné počasí, během horkého léta není aktivní. Pobíhá po zahradě hlavně v noci, tento byl ale zastižen ráno, za světla.

Kozlíček osikový je prý celkem běžným broukem, jehož larvy žijí ve dřevě topolu osiky nebo jiných topolů. Pravděpodobně přilétl za nedávného větru z blízkého okolí zahrady. Nalezli jsme jej 24. 8. 2020 na podivném místě, v jednom ze skleníků. 

Tvorové ze skleníků.

Ploštěnky u nás žijí pod kameny ve vodě. V tropech jsou i ploštěnky pozemní. Jednou z nich je ploštěnka skleníková,  původem z jihovýchodní Asie. Byla popsána až po zavlečení do britské královské zahrady Kew Gardens, a proto má latinské jméno Bipalium kewense. Nalézáme ji někdy pod dřevěnými nádobami, v nichž ve skleníku stojí oleandry nebo palmy.

Ve vodě, v bazénu s viktoriemi (pavilon L)  žijí mikroskopicky malí korýšci lasturnatky (Ostracoda). Mají tělo chráněné krunýřkem sestávajícím ze dvou polovin, podobným škebli.

Do skleníků byly podvakráte vysazeny exotické žáby, ale pokaždé vymizely. Samovolně se však ve sklenících usazují ropuchy obecné, jež se rodí z pulců žijících ve venkovních bazénech. V noci pobíhají po sklenících a loví škodlivé šváby, slimáky a jinou nežádoucí havěť.

Oprava omylu.

Kuňky východní jsme do pavilonu "Pravěk" vypustili roku 2002. Od té doby byla jedna z nich vidět zhruba před 5 lety, a pak již žádná. Až 28. listopadu 2018 byla jedna z nich zase zastižena, a sice v pavilonu G, kam přitéká chladný potůček právě z pavilonu H. Pořídil jsem uvedené snímky, aby byl výskyt po letech dokumentován a výše uvedený omyl ve zprávě o vymizení druhu byl opraven.

Skákavka skleníková (Hasarius adansoni)

Je to pavouk, vlastně pavouček, velký nanejvýš 7 milimetrů. Skákavka skleníková (Hasarius adansoni) bývá občas viděna, zejména v zázemí Botanické zahrady. Neplete sítě, ale kořisti se zmocňuje skokem. Patří do mikrokosmu droboučkého živočišstva obývajícího skleníky, navzdory občasnému chemickému ošetření rostlin. Jak se umí tento čilý tvoreček na člověka podívat, prozradí až mikrofotografie.

Skákavka skleníková (Hasarius adansoni)

Skákavka skleníková (Hasarius adansoni)

Zpěvné ptactvo.

V zimě ptactvo přikrmujeme, pro sýkory ponecháváme na záhoně semenící slunečnice (právě na nich byla fotografována mladá sýkora koňadra).

Šplhavci - krásní hosté z okolních lesů.

Prostor Botanické zahrady s jen několika starými stromy nemůže poskytnout celou obživu relativně velkým šplhavcům, byť žluna zelená dobývá potravu i z půdy.  Zalétají však do zahrady z blízkého lesoparku, anebo z též nepříliš vzdálených lesů. Jsou to ptáci dosti plaší, a proto strakapoud bývá spatřen jen vysoko na stromě, co nejvíce vzdálen lidem, anebo na krmítku v zimě. Žluna se dostavuje jen časně zrána.

Nepozorují nás jen drony.

Sestava drobných vodních ploch v Botanické zahradě se ptactvu libujícímu si v mokřadech z výšky možná jeví jako slibný biotop. Na jaře r. 2018 nad zahradou takto dlouho kroužil pár jeřábů popelavých. Pak ovšem tito velcí vzácní ptáci zjistili svůj omyl a odtáhli přímo směrem na blízké Českolipsko, kde mohou zahnízdit.

Hostinné Oddělení květeny mokřadů a vodních zahrad.

Asi platí, že voda je základ života. Soustavu bazénů a bazénků s rostlinami samovolně osídlila různorodá fauna, zahrnující i živočichy zákonem chráněné. Ti se tam rozmnožují. Jiné druhy třebas nejsou vzácné, ale málokde nastává příležitost pozorovat je tak zblízka, aby bylo možné docenit jejich krásu a eleganci.

Je-li teplý rok, jako r. 2018, množí se v Botanické zahradě krásný velký motýl otakárek fenyklový. Vyskytl se i křižák pruhovaný, dnes již hojný přivandrovalec z jižní Evropy. Počátkem srpna r. 2019 bylo zastiženo rovněž teplomilné, hlavně jihoevropské šídlo modré. Právě si sušilo křídla po vylíhnutí z larvy, jež se vyvinula v silně sluncem vyhřívaných bazéncích oddělení "Květena mokřadů a vodních zahrad". Teplé roky podpořily i šíření zlatohlávka tmavého, jenž r. 2020 hodoval na jitrocelu prostředním v Botanické zahradě.